Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

18. červen roku 1942 se zpočátku jeví jako naprosto normální den v protektorátním období. Téměř nikdo z tamních obyvatel neočekává, že právě v následujících hodinách se uskuteční nejspíše nejodvážnější i nejabsurdnější boj "sedmi statečných" na území pravoslavného chrámu svatých Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Josef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Adolf Opálka, Jan Hrubý, Jaroslav Švarc a Josef Bublík - to jsou oni, naši českoslovenští hrdinové.

Bylo brzké ráno, v kryptě jednoho pražského kostela se choulí sedm vojáků u lihového vařiče, nacházejí se v obrovské vnitřní tísni, protože cítí pocit strachu a beznaděje. Atmosféra zdejšího prostředí působí neuvěřitelně depresivně. Studené mohutné zdi, jedno malé zamřížované okno a absolutní ticho nahánějící obavy, co bude dál. Kdy konečně uslyší ten tolik potřebný dusot koní, který je má zachránit z této bezvýchodné situace. Bohužel, koňský povoz se sedmi černými rakvemi stále nepřijíždí, vojáci začínají tušit, že je něco v nepořádku.
A také bylo. Za několik málo minut se v pražské Resslově ulici začínají dít zvláštní věci. Do poměrně úzké, ale dlouhé ulice přijíždí nespočet ozbrojených automobilů s nápisem SS. Právě doráží jednotky Waffen SS s několika příslušníky německé tajné policie. Nejdříve je slyšet nějaký rozhovor, pravděpodobně mezi příslušníkem gestapa a velitelem ozbrojených jednotek SS. Co konkrétně na sebe pokřikují muži v uniformách, vojáci nevnímají a raději se připravují na nadcházející chvíle. Sedm mladých vojáků prožívá v podzemním klenutém prostoru opravdu zvláštní dojmy, na které je nedokázal připravit ani velice náročný výcvik v Británii.
Zatím se neděje nic, pouze sem tam je k doslechnutí hlasitý neznámý křik nebo dupot příslušníků ozbrojených sil. Českoslovenští parašutisté pokojně vyčkávají, kdy nebo odkud budou napadeni nepřítelem. Vteřiny se jim zdají jako hodiny.

Náhle se zvenčí ozývá příjezd dalších vozidel, tentokráte zastavují před kostelem dva červené hasičské vozy, ze kterých vystupuje několik mužů připravených okamžitě jednat. Na ulici je pořádné rušno. Hasiči začínají vytahovat z automobilů dlouhé hadice a směřují s nimi k malému sklepnímu okénku. Parašutisté ihned zbystří, jenže než se stačí zamyslet, jak to vyřešit, do krypty se již valí voda pod vysokým tlakem. Štábní kapitán Adolf Opálka spatří malý žebřík opřený v rohu místnosti a napadá ho, že by mohli pomocí něj vystrkovat hadici zpět do ulice. Funguje to. Asi po čtvrt hodině velitel hasičského sboru mávl rukou, aby vodu zastavili. Uvnitř hrobky je vody sotva po kolena, ale všichni zde vědí, že bitva proti stonásobné přesile teprve odzvonila začátek.
Parašutisté se urychleně připravují na následující útok, který přichází v podobě palby do mohutných zdí i oken chrámu. Po mnoha bezmyšlenkovitých výstřelech z nepřítelových kulometů zavládne na chvíli klid, jenž odbojáři využívají k okamžiku překvapení. Bleskově otevírají otvor od podzemního prostoru, zahájí obrannou palbu, aby tři z nich mohli vylézt ven do nadzemní části kostela. Povedlo se. Sedm mužů na moment odráží asi dvacet "esesáků" zpátky mimo hranice kostela. Tři hrdinové neprodleně hledají možnost, kam by se mohli bezpečně schovat. Jedinou variantou je vylézt na kůr, který obsahuje uzounké chodbičky, chráněné silnými sloupy. Opět zaznívá "nekonečná" palba kulometů, samopalů. Celkem půldruhé hodiny tři českoslovenští osvoboditelé vlasti úspěšně, potažmo efektivně, brání vlastní životy, jak to jen jde. Žel bohu, jejich délky životů se blíží ke konci. "Esesákům" se rodí v hlavě náramná myšlenka použít granáty, což je klíčové rozhodnutí této bitvy proti "třem statečným". Jako prvního granát zasahuje Adolfa Opálku, který po následném střelení do hlavy umírá. Dále následují Jan Kubiš a Josef Bublík, kterým také dopomáhá obrácená zbraň proti sobě k dovršení pozemského života.

Mezitím v podzemní části chrámu netrpělivě čekají a číhají zbylí čtyři českoslovenští parašutisté. Slyší zaznít výstřel, po němž všechno utichá. Vědí, že s odvážnými kamarády je pravděpodobně konec. Netrvá dlouho, když se náhle ozývá hlas, který praví: "Vzdejte se, nemá to cenu, nic se vám nestane..."
Hrdinům byl hlas velice povědomý, protože k nim promlouval jejich přítel, ochránce kaplan Vladimír Petřek. Zbylí vojáci odpovídají: "Nikdy, Češi se nevzdávají!"
Jak to dořekli, tak započali palbu na protější dům v ulici, čímž dali jasný verdikt ozbrojeným německým složkám. Jenže tato velká bitva se chýlí k pomalému závěru.
Po půlhodině se "esesákům" podaří odpálit výbušninou kryt od krypty. Všem dochází, že je dobojováno. I když zbylí hrdinové střílí nejlépe, jak dovedou, je to málo.
Nastává hodina H, každému zbývá v zásobníku poslední náboj. Od stěn se odráží hlas čtyř po sobě jdoucích výstřelů a pak už jenom impozantní ticho. Zvon "bitvy sedmi proti sedmi set" odbyl naposled.

Jedno je jasné, zemřeli pro vlast, republika jim byla cennější než vlastní život. Do zdí kostela svatých Cyrila a Metoděje se neodmyslitelně vrylo jednak nesčíslně mnoho zářezů kulek z německých zbraní, ale hlavně těchto sedm důležitých jmen české historie dvacátého století.