Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když jsem jako obvykle šel vyprat prádlo do místní veřejné prádelny, nevěděl jsem, co se mi tam stane. Byl to úplně normální den, slunce svítilo, ptáci zpívali a lidé se na sebe na ulici usmívali.

Vyšel jsem s taškou plnou prádla a než jsem se nadál, byl jsem tam. Uvnitř se nacházelo ještě pár dalších lidí. Dal jsem prádlo do pračky, co nejdál od ostatních, sedl si na lavičku a čekal. Mezitím mi došly nějaké zprávy od kamarádů, takže jsem si pustil do sluchátek hudbu a odepisoval jim.

Po chvíli zaslechnu nějaký hlas. Rozhlédnu se kolem sebe, a jelikož jsem byl za rohem, nemohl jsem přesně vidět, kdo volá. Ignoroval jsem to, ale po chvíli jsem to zase uslyšel. Ztišil jsem muziku a šel se podívat, co se děje.

Spatřil jsem ženu zaseknutou v pračce. Vyndal jsem si sluchátka z uší a šel jí pomoci ven. Než jsem k ní ale přišel, vylezla sama. Říkala, že se její dítě chtělo podívat, jak to vypadá uvnitř, jenže se v pračce zaseklo a teď nemůže ven.
Nabídl jsem, že zavolám na tísňovou linku, ať někoho pošlou. Sice se mnou nesouhlasila, ale stejně jsem je zavolal. Nebudu přece někoho vyndávat z pračky, když to ani neumím.

Po nějaké chvilce přijeli policisté, hasiči i záchranka. Rozebrali pračku a dítě vyprostili. Sami bychom to nezvládli. Paní nakonec uznala, že jsem udělal správně, když jsem je zavolal. Všechno dobře dopadlo a mohl jsem jít zase domů.