Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V naší šachové klubovně se občas pořádají různé celokrajové akce. Tentokrát se jednalo o odbornou šachovou přednášku starého mistra doktora Hanuše.
Když jsme se dozvěděli, že bude v sobotu přednáška doktora Hanuše, velice jsme se těšili. Pan doktor opravdu přijel, všechno bylo připraveno, v přednáškové místnosti čekalo dvanáct dětí a přednáška mohla začít.
Bylo s ním domluveno, že nám bude vysvětlovat realizaci poziční výhody v šachové partii, ale on od samého začátku odbočoval k různým zajímavostem a tak jsme se k tématu pořád nemohli dostat. Začal nám třeba vysvětlovat, že ho v mládí bolely nohy, potom tvrdil, že za totality zaujímal vyhraněný protikomunistický postoj, ale že při tom vystudoval právnickou fakultu. Následoval výklad o komunismu, při kterém kritizoval různé jiné staré šachisty, že nebyli tak odbojní jako on. Už to asi ti jeho kolegové nenapraví, protože jsou všichni dávno po smrti. Taky jsme se dozvěděli něco o otužování a než přešel k vzpomínkám na hrůzy německého nacismu, ještě se pochlubil nějakým vyznamenáním za dobrou práci.
Po hodině dějepisu a jiných zajímavostí, když to vypadalo, že brzy usne, se rozhodl vrátit k tématu. Vybalil německou šachovou knížku, kterou shodou okolností máme doma - ale v češtině - a půl hodiny nám z ní usilovně překládal. Jednalo se o kapitolu, kterou dobře známe a tak jsme pozorovali, jak panu doktorovi překládání docela jde. Akorát mu to dost trvalo, stačil za tu dobu sníst pořádnou svačinu a vypít dvě kávy.
Nakonec se pan doktor zase vrátil ke vzpomínání na staré časy, ale to už jsme ho ale skoro nikdo neposlouchal a tak ani nevím, o jaké moudrosti se s námi chtěl podělit, protože jsme se Šulistou luštili diagramy. Myslím ale, že pan doktor mluvil o špatné tréninkové kázni českých šachistů v prvních letech po válce.
Až příště dostanu pozvánku na odbornou šachovou přednášku, tak si pořádně zjistím, kdo bude přednášet. Když to bude doktor Hanuš, radši si přečtu něco v knížce...