Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Budu Vám vyprávět příběh, který se mi stal během pobytu na letním táboře v Jizerkách.
Plánovali jsme sobotní celodenní výlet a nějak jsme se stále nemohli dohodnout na cíli cesty. Najednou Petr, který byl celou dobu zticha a četl místní noviny, zvolal: "Už to mám plantážníci! Vyrazíme na pouť do Dobronína." Všem se jeho nápad zamlouval, takže nezbývalo, než naplánovat trasu na mapě. Ukázalo se, že výprava nebude žádná procházka růžovým sadem. Čekalo nás převýšení 750 m a zdolávání horkých bystřin i potoků.
Vyrazili jsme brzy ráno hned po snídani. Cesta vedla nádhernou divokou přírodou, střídaly se lesy, pole i louky. Bohužel romantická idylka brzo skončila.
Družinu vedl Rosťa, přezdívaný Ostříž, jelikož byl silně krátkozraký. Postupoval přesně podle mapy a vedl nás k mělkému brodu. Najednou se lesem rozlehlo: "Uáááá! Kde to jsem?" Určitě i jeho řádně vyděsila metrová hloubka v nevinném potoku. Nějak jsme totiž všichni podcenili povodně z minulého měsíce.
Nehodlali jsme se kvůli takové maličkosti vzdát pouťovým atrakcím. Nejprve byl na řadě Ostříž, deset minut stačilo a byl na břehu. Pak už jen stačilo vymyslet náhradní způsob překonání vody. Mirek navrhl stavbu balónu, Ondra zase kamenný most s přehradou. Zuzka už to nemohla poslouchat a zavelila: "Rozdělíme se na dvě skupiny, jedna vyrazí na dřevo a rozdělá oheň, ať se Ostříž usuší. Zbytek přinese támhle ten spadlý strom a udělá provizorní lávku. A do práce!"
Jindra si vzal na starost umístění kmene na to správné místo. "Hej rup, hej rup" a strom během chvilky propojil oba břehy. Najednou se objevil Petřík, zástupce těch nejmladších. Se slzami v očích začal naříkat: "Já se bojím, já nikam nejdu, já chci zpátky do tábora!"
I na to však měl Jindra řešení. Z batohu vytáhl lano a se slovy "Nevzdávej to sokolíku" začal uvazovat dračí smyčku kolem nejbližšího stromu. Mirek opatrně přešel po kmeni a druhý konec upevnil na protějším břehu. Tím vzniklo nouzové zábradlí a nikdo už nic nenamítal. Postupně všichni přešli na druhou stranu a poslední zase lano odvázal.
Zuzka všechny pochválila za skvěle odvedenou práci a všichni byli na sebe náležitě hrdi. Pouť jsme si jaksepatří užili a šťastně se k večeru vrátili do tábora.