Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Můj kocourek je celý černý. Říkáme mu Čert. Našla jsem ho jednou v příkopě u trati. Vzala jsem opuštěné kotě domů a chtěla jsem si ho nechat. Ale tatínek byl proti tomu.
Proto jsem musela poprosit Rudu z naší třídy, aby mi nachytal nějaké myši. Pár jsme jich pustili na půdu a zbytek jsme ubytovali ve sklepě. Jednu myšku jsem si nechala v zásobě pro tátu. Tu jsem vypustila nepozorovaně v kuchyni, aby táta viděl, jak je důležité mít kocoura.
Byl to nádherný večer. Jeden z nejlepších, co jsem doma prožila.
Čert se v první chvíli tvářil dost rozpačitě, chvíli jsem dokonce měla dojem, že myš za svého krátkého života ještě neviděl a že se jí bojí. Pak přece jen zabral a vrhl se na lov. Maminka lezla po mycím stole a křičela. Zato táta se ukázal jako hrdina a pomáhal kocourkovi honit myš.
Já jsem se tvářila, jako že se myší bojím, aby na mě nepadlo podezření, že mám prsty v té myší záplavě, která v nejbližších dnech zahýbe naším domem.
Tu myš chytil přece jen Čert, strašně mě to potěšilo. Kdyby se byl táta osvěčil líp, vznikly by určitě pochybnosti, jestli si Čerta máme nechat. Takhle to bylo jasné.
V následujících dnech maminka co chvíli někde zapištěla: "Kde je Čert, tady je zase myš!!"
Od té doby patří myšky mezi moje oblíbená zvířátka. Protože nebýt jich, nezískal by Čert v naší rodině nikdy domovské právo.