Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• vypravování končící uvedeným souvětím: ...facka ho ještě pálila na tváři, ale nemohl se ubránit úsměvu.
• jedno ze zadání pro maturitu 2011

Jednoho krásného letního dne jsem se rozhodl, že představím moji přítelkyni své rodině. Dlouho jsem tuto záležitost odkládal. Představovala pro mě jaksi nepříjemnou událost. Celá rodina na mne v minulosti doléhala s otázkami: "Tak co, už máš holku?" Nebo: "Nejsi náhodou na kluky?" Já ovšem smutně kýval hlavou do stran s přáním, aby se to již splnilo. Tato chvíle právě nastala.

Před vstupem mne přítelkyně uklidňovala, že vše bude dobré. Ovšem já vypadal, jako by za chvíli měl přijít konec světa.

Krátce jsem zazvonil. Vzápětí přiběhla nejstarší sestra ke dveřím a otevřela nám. "Pojďte dál," vyzvala nás.
Vzal jsem si své oblíbené papuče s Bartem ze Simpsonů. Jí jsem vybral takové ty s přezkami, na kterých byla sedmikráska. Šouravými pohyby jsme se přemístili do obýváku, kde napjatě čekala celá rodina.

Začal jsem rudnout. K tomu se přidal nával. Každopádně to celé přebilo extrémní nucení dojít si na záchod. Přítelkyně tedy zůstala osamocena na pohovce před davem zvědavců. A já na záchodě trpěl ukrutnými bolestmi břicha. Každých pět vteřin se ozývaly nadpřirozené zvuky, které by se daly přirovnat k dubstepu.
Má drahá polovička mezitím odpověděla, že se jmenuje Šarlota.

Šarlota neudržela v sobě tu bezmoc a přistoupila ke dveřím: "Je ti dobře, lásko?"
Já neodpovídal.
Rodina byla v rozpacích, co se děje. Šarlota tedy otevřela dveře a zděšením vykřikla: "Pomoc!"
Všichni se seběhli ke dveřím a vyvalovali oči. Klečel jsem se zaraženou hlavou v záchodě. Celé publikum nehybně stálo a já nevěděl, co si počít. Povinnost zasáhnout se zmocnil můj otec. Opatrně mě podebral rukou pod prsem a druhou přidržoval hlavu. Byl jsem odtažen od záchodu a položen na zem na chodbě. Zvedli mi nohy a na obličeji mi přistál mokrý hadr. V tu ránu jsem se celý zděšený probudil a nechápal, co se to kolem mě děje. Pomalu jsem si sedl a zhluboka dýchal.

Bohužel hned po mně přišel na řadu můj otec. Trápí ho srdíčko už pár let a tím zděšením se mu udělalo špatně a omdlel. Já ihned vstal a dal mu facku. Otec se naštěstí vzápětí probral a začal brečet.

Těmito událostmi se představení mé lásky mým rodičům ukončilo. Rozloučili jsme se u dveří a já, podpírán Šarlotou, pomalu odcházel k autu. Otec stál u dveří a hleděl na nás. Držel si dlaní obličej, protože facka ho ještě pálila na tváři, ale nemohl se ubránit úsměvu.