Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Tik, tak, tik, tak," předhánějí se dvě ručičky hodinek jako o závod. Drobnější z nich se pomaličku šine mezi pětkou a šestkou, její větší kamarádka právě probodává druhou zmíněnou číslici. Kontaktní čočky říkající si Lentilky podle latinského označení lens právě horlivě diskutují, pojďme si je poslechnout.

"Lucko, taky tě ten ošklivý kartáček s nějakou hustou barvou tolik lechtal?" tichým hláskem vyzvídá Lentilka Petra s přechodným bydlištěm v pravém oku.
"Ale kdepak, mne se ani nedotkl, slečně se sice třesou ruce, avšak jako kouzlem se mi ta řasenka nedostala na čisťoučké tělíčko, zvláštní. Hele, nevíš ty, proč se zrovna teď v půl šesté musí malovat jako o závod?" ptá se udivená Lucie...
"Víš, že ani netuším? A ty černé šaty," rozplývá se Petra nad nevídaným oblečením své nositelky, "to snad ani není možné. Ona a šaty."
"Podívej, botičky, které jsme spolu kupovaly před měsícem. Vsaď se, že si je vezme," uvažuje Lucie.

Minuty cesty na místo určení utíkají zběsile rychle. Krátce po osmnácté hodině není cesty zpět.
"Brr, to je ale zima, příště raději budu doma, ať si tu kosu vychutnávají třeba naši sklenění přátelé brýle a ne chudák já, ubohá Petruška," stěžuje si na venkovní podmínky obyvatelka bytu na pravé straně, Petra.
"Buď zticha, neslyším, co si tam povídá naše slečna s kýmsi ve svátečním!" obořuje se Lucie na svoji kolegyni.

"No konečně, to to ale trvalo, než tu bláhovou napadlo taky zalézt do tepla," pokračuje ve své mrzuté jízdě Petra.
"Dočkej času, něco uvidíš, přeci tu nejsou všichni ti lidé pro nic za nic," snaží se Lucka uklidnit kamarádku lentilku.
"Ach, co ji to blázna zase napadá, sundá si kabát a jde zpátky do té zimy. Já chci domů!" úpí nad svoji beznadějnou situací nájemnice jednopokojového bytu na levé straně chodby.
A i přes fakt, že Lucii můžeme řadit k naprosto flegmatickým osobám, už to nevydrží a vypálí na Petru: "Tak poslouchej, ještě něco cekneš o tom, jaká to je hrůza a uvidíš. Nepromluvím s tebou do konce života. Já, já se náhodou těším, určitě to bude zábava, sice ještě netuším jaká, ale zábava to bude."
"Dobře, dobře, už mlčím," smířlivě odvětí ta, na níž byla ta ostrá slova mířena.

"Pánové, zadejte si dámy, ale hezky popořadě," ozývá se po několika desítkách minut sezení v nasvícené místnosti, kde si parket nezadá s řádně kluzkou ledovou plochou.
"Lucí, Lucinko, vidíš to, ten krasavec k nám míří," konečně radostně reaguje Petra na vzniklou situaci.
"Jak bych mohla pro samé oči nevidět, ten ale je," šťastně švitoří Lucie.

Obě Lentilky pomalu ale jistě zjišťují, že dnešní večer bude ve znamení tance. Jak rády by si to vyzkoušely, kdyby jen mohly. Avšak protože nesmějí opustit svoje skromné byty, snaží se alespoň si pořádně vychutnat všechno, co vidí a slyší.
"Děláš si legraci, že tenhle gentleman je starý známý Brejlouna, se kterým se seznámili před třemi lety na jakémsi táboře, o němž nám pořád ten bručoun vypráví?" nedokáže Petra vstřebat nově nabyté dojmy.
"Už to tak vypadá. A jak pěkně voní. Jen by mohl trošku zapracovat na těch svých pohybech nohou. Pořád naší slečně ťape po nových botách. Ale jinak je to kus!" nesnaží se zakrýt své nadšení Lucka.

Po několika tancích s novým objevem Lentilek přichází na řadu střídání partnerů, tentokráte pánská volenka. Nikdo nemohl tušit, že dívek bude větší počet než pánů, a proto je první čtveřice slečen nucena vyčkat tři tanečky, než budou vystřídány.
"Peťo, teď si asi nezatančíme, naše slečinka dostala na chvíli stopku," obává se hrozící nudy Lucie.
"Co naděláš, chvilku si oddychneme, podíváme se, jak to šlapou ostatní a bude," nebojí se Petra.
"Smím prosit?" nese se sálem. Hlas musí patřit dívce stojící před židlí.
"Ano, dívky mohou tancovat i spolu, dobrý nápad," komentuje vzniklou situaci paní mistrová.
"Tak to vypadá, Lucko, že se nudit nebudeš, spíš naopak, s holkou jsme ještě netančily!" vykřikne celá šťastná Petra.
"To bude psina!" přitaká Lucie.
Sálem se pohupují páry v rytmech polky a ani jive nemůže chybět. Že spolu dvě dívky mohou tančit, a navíc patřit k těm zdatnějším v sále, se tento večer ukazuje jako správný názor na věc.

Partneři se vystřídají ještě několikrát, někteří pánové jsou šikovnější na rytmus a kroky, jiní zase vynikají v hovoru, který k tanci neodmyslitelně patři. Lentilky si celé dvě hodiny užívají přítomnosti poblíž šikovných tanečníků, ale pomalu se také těší domů. O tom také svědčí jejich rozhovor těsně před opuštěním nablýskané místnosti.
"Že to ale stálo za to, Lucko," vyptává se Petra.
"Tak to si piš, už se nemůžu dočkat na další hodinu. Četla jsem na nástěnce, že příští hodina bude zase za týden. Jupí!" odpovídá celá rozradostněná Lucie.
"Taky se už nemůžu dočkat, ale teď se hlavně vidím v příjemné lázni roztoku. Jsem pěkně vysušená, koupel přijde vhod," očekává osvěžení Petra.
"Víš co, naše zážitky si povíme hezky až zítra, teď budeme potichu, ať nám cesta domů utíká co nejrychleji," navrhuje Lucka.
"Dobrý nápad, zatím se měj pěkně," loučí se unavená nájemnice bytu na pravé straně chodby.

"Glo, glo, glo, glo, glo..." naplňuje se pouzdro roztokem pro lentilky.
"Tak zítra," loučí se obě kamarádky, jež za sebou mají opravdu velký den plný zážitků.