Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dalším členem naší rodiny se stalo boxeří štěňátko Tosinka. Štěňátko jsme si koupili s rodokmenem a mělo slavné předky až ve Francii. Svědomitě jsme se věnovali jeho výchově, a dokonce jsem byla s tatínkem na psím táboře u přehrady Rozkoš. Zde jsme Tosinku připravovali na zkoušku chovnosti, aby mohla mít čistokrevná štěňátka. Zkoušku úspěšně absolvovala a když dospěla, tak jsme ji začali hledat ženicha.
Našli jsme ji šampiona Archibalda. Tosinku jsme přivezli na první námluvy, ale Archibald se jí vůbec nelíbil. Tatínek musel naši fenečku držet, aby před ženichem neutekla. Všichni jsme si mysleli, že se Archibaldovi dílo podařilo. Po určité době, kdy podle tatínka měla Tosinka hárající období za sebou, se nám zželelo Tosinčina kamaráda z dětství Pegasse, který o ni pečoval již od útlého věku a nechali jsme je chvíli o samotě.
Po nějakém čase se Tosince začalo kulatit bříško a celá naše rodina očekávala radostně narození čistokrevných boxeřích štěňátek. Nakonec se úspěšně narodila tři krásná štěňata. Tatínek zajel pro poradkyni chovu, která měla úkol zkrátit štěňátkům ocásky a provést jejich identifikaci tetováním na bříšku. Poradkyně chovu se nejprve podivovala, že mají štěňátka neobvykle silné ocásky a po další prohlídce nám jednoznačně sdělila, že otcem štěňátek není Archibald. Tak se Pegass, neznámého původu, stal otcem našich malých psíků.
Od té doby jsme Tosinku bedlivě střežili, aby opět nedošlo k nechtěnému maléru. Za delší čas jsme já, sestra a tatínek odjeli na dovolenou do Francie. Maminka zůstala doma sama, a jak se dalo předpokládat, uhlídat Tosinku bylo nad její síly, jelikož měla březost.
Bylo to tak, že soused Krupička chodil na procházky se svým psíkem pitbulem Dagem kolem naší zahrádky. Bylo vidět, že Tosinka i Dag jsou do sebe zamilovaní, jelikož se pokaždé radostně vítali u plotu. Tosinka využila, že doma není tolik hlídačů a rozhodla se svou lásku s Dagem zpečetit početím jejich společných potomků. V nočních hodinách za vydatné pomoci Daga rozkousali sousedovi nový dřevěný plot, potom si spolu "hráli" až do rána.
Časem jsme opět pozorovali známky březosti. Neměli jsme z toho žádnou radost, ovšem jakmile se začal blížit den porodu, celá rodina se na štěňátka těšila. Porod byl komplikovaný, a proto jsme se rozjeli k veterináři. Pan doktor nám sdělil špatnou zprávu, že se nám živá štěňátka již nenarodí. Navrhl nám provedení císařského řezu, jinak že našeho pejska nemůže zachránit. Dali jsme k operaci souhlas. V čekárně jsme očekávali, jak vše dopadne a k našemu údivu nám pan doktor přinesl dvě malinkatá klubíčka, která jsme si radostně přivezli i s maminkou Tosinkou domů. Po čtrnácti dnech nám naše Tosinka navždy odešla do "psího ráje" a zanechala nám dvě rozpustilá štěňátka, Tosiinku 2 a Aginku, která nám dělají neustále radost, jelikož z nich vyrostli krásní, poslušní a občas rozpustilí pejskové.