Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Většině z nás chutná. Snad jen zapřisáhlí masožravci, kteří se sladkostem vyhýbají, řeknou: "Děkuji, to nejím." U nás doma bych mohla pudingu vařit denně litry. Což jsem i dělávala. Vymýšlela jsem si různé kombinace barev a příchutí. Poháry prokládala piškoty a ovocem. A večer byl dřez na nádobí plný vyjedených opatlaných skleniček. Za ta léta jsem však tento zvyk omezila. Jednak děti již vyrostly a ani mě to už nebaví.

Nedávno si manželovy chuťové buňky vzpomněly, že by nepohrdly pudinkem. A když jsem se neměla k tomu ho jít uvařit, rozhodl se, že si ho uvaří sám. Přece na tom nic není, že?

Ne, není! Postavil se tedy ke kamnům a já, z gauče, diktovala postup.
Začalo to!
Ve kterém hrnci to mám vařit? Kde je pudinkový prášek?
Mléko měl již naštěstí připravené. Když už jsem byla celá uběhaná díky názorným ukázkám přípravy, konečně jsem si sedla, abych pozorovala, jak si tu lahodnou směs míchá v hrnci na kamnech už zcela "samostatně". Samolibě jsem pozorovala, jak si hrnec položil na ten nejmenší plamen, takže tam stál půl hodiny a míchal a míchal.
Konečně puding začal bublat a mohl tedy plamének na kamnech vypnout. "Vaření" bylo hotovo! Vítězoslavně si tuto sladkou pochoutku nalil do předem připravených a piškoty vyložených sklenic a s vlastním poplácáním si na rameno ve stylu "Jsi pašák!" ulehl znaven na gauč k televizi.
Po nekonečném půlhodinovém čekání na vystydnutí připravené lahůdky se náhle vrhá ke konzumaci svého díla. Radost na něj pohledět.

Je pozdě večer jdeme spát. Ráno se probudíme a co to?
Vidíme misky s pochoutkou zapomenuté na stole od večera. Nikdo je neuložil do lednice. Páníček usedá ke stolu, aby dobrotu dojedl a už lítají blesky a hromy. Jedna miska je totiž napůl snědená!
Jasně! Naše Míca se v noci nudila a lahůdku objevila. Již od pohledu na ni je jasné, že jí chutnalo.

Poučení pro mě?
Příště puding raději uvařím sama, rychleji a po vychladnutí zbylé mističky uložím do ledničky. Ono je nakonec lepší, když si některé činnosti člověk udělá sám.