Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Školní rok už pomalu končí a blíží se dlouhé letní prázdniny. Správně, to je to období, na které se každý školák během roku těší asi nejvíce. Někdo ho stráví doma, jiný na táborech. Každopádně se někde poblíž musí nacházet přátelé a blízcí.

My jsme si s celou naší pětičlennou rodinou naplánovali týdenní výlet do dalekých, dosud nepoznaných krajů, a protože se již schyluje k parným dnům, nemohli jsme neuposlechnout naše upocená těla a vydali se k moři na pobřeží Chorvatska...

Čtvrteční podvečer probíhal formou nepřetržitého balení všech věcí, od důležitých až po ty všelijaké drobnůstky. V pátek ráno jsme už autem směřovali k našemu kýženému cíli.

Již předem bylo jasné, že cesta bude dlouhá, a tak jsme si čas krátili posloucháním písniček, popřípadě hraním různých her. Asi nejoblíbenější byl slovní fotbal. V noci jsme, kromě řidiče samozřejmě, všichni spali a snili o krásném moři zbarveném do modra.

Sobotního rána jsem se probudil a ihned zpozoroval chorvatské nápisy na značkách, po vyjetí na kopec i malebnou krajinu a modrou plochu v dáli. Všem se nám okamžitě zvedla nálada. Po dojezdu jsme zaparkovali auto a ubytovali se v apartmánu.

Ihned po vybalení věcí jsme se počali náramně "čachtat" v moři, které nebylo navíc vůbec daleko od našeho přechodného, druhého domova. Byla to ohromná zábava, div jsem se samou radostí neutopil.
Každým dnem do nás pražily sluneční paprsky, hrozba nevydařeného počasí se nám tak naštěstí vyhnula obloukem.
Opalování, plavání v obrovských vlnách, objevování hlubinných tajemství - toho všeho jsme si užili dosyta.
Poslední den jsme nakonec prošlápli své boty na dlouhé túře za západem slunce.

Bohužel naše chorvatská dovolená nemohla trvat věčně a my se museli po týdnu odpočinku navrátit opět domů.

Faktem je, že tak podařený rodinný výlet jsem nezažil už hodně dlouho. Snad se nám do budoucna naskytne příležitost k jeho zopakování, avšak čerstvé vzpomínky na chorvatské pobřeží se mi určitě vryjí do paměti tak hluboko, že na ně pravděpodobně budu rád vzpomínat až do konce života.