Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když se podívám vzhůru, spatřím černočernou oblohu, na které svítí zářící hvězdy. 'Mají tak jednoduchý život,' pomyslím si a pokračuji mezi mohutnými stromy vstříc cestě přede mnou. Procházím dál a začíná mě svírat zvláštní pocit. Pocit bezmoci a smutku. Po proklatě dlouhé cestě, kterou lemují tmavě zelené keře, opadané stromy a všude kolem se rozpíná hustá šedivá mlha, před sebou spatřím velký kámen, již obrostlý zeleno hnědým mechem. Jdu k němu blíž a lehám si do měkkého mechu, pozoruji hvězdy a přemýšlím nad námi, hlavně nad tebou.

V ten osudný den jsme byli kousek odtud, svítilo slunce, obloha byla čirá jako ranní rosa a byli slyšet zpívající ptáčci. Byli jsme tým, nerozlučná parta, která se smála všemu. Pořád na to vzpomínám, rozhlížím se a vybavují se mi naše společné chvíle. Pocity jsou pryč, cítím se prázdná, jako tělo bez duše, jako Tom bez Jerryho či Mickey bez Minie, prostě bez tebe to už nemělo smysl.

Vstávám z mechu, oklepávám se a jdu dál. Před sebou mám strmý kopec, pěkný kus cesty, ale něco slyším - tvůj hlas: 'Jdi, jdi dál!'
Zrychluji, dostávám novou energii a sílu. Vybavují se mi ty chvíle, měsíce s vámi, kdy jsme chodili hrát fotbal, plavat nebo si jen tak společně sednout a povídat si, smát se. Byli jsme svoji, bez přetvářek a lží, dokud jsi nás neopustil, navždy.

Vyháním myšlenky a zjišťuji, že jsem pomalu na vrcholku, už vidím větve stromu, který tak usilovně celou dobu hledám. Radost ovšem brzy vymění bezmoc a strach, mám nutkání brečet. Jsem na vrcholku, slzy se derou na povrch a já přemýšlím, co by bylo jinak, kdyby ses svěřil.
V ten den jsi byl opilý, my tě potkali, ale nic jsme neudělali, neřešili jsme to, i když jsme měli. Večer jsme šli ven, ale bez tebe. Nereagoval jsi a nezvedal telefon, asi jsi chtěl být sám...

Vracím se zpět a vidím před sebou mohutný tmavěhnědý strom, který se rozpíná na všechny strany. Jsou na něm přibité fotky, dole svítí umělé svíčky. Naplno to na mě dolehne, brečím a padám na kolena. Ten den se mi zaryl do paměti, odešel jsi a zbaběle jsi nás tu nechal. Musel jsi být hodně smutný a opilý, jinak bys tu teď byl s námi. Naše parta se rozpadla a každý na tebe vzpomíná v dobrém.

Je to poprvé, co jsem šla k tomu stromu, klečím před ním a pláču, nedokážu to zastavit. S poslední vzpomínkou na tebe se zvedám, přibíjím naší společnou fotku na strom a pohladím ji, naposledy se otáčím na strom, poté hned odcházím a zůstávají jen vzpomínky...

Je to již dlouhá doba a já se smířila s realitou, občas na tebe vzpomínáme a chodíváme si sednou do hospody, kam jsme vždycky spolu chodili a pak jdeme dál. Snad jsi šťastný a jednou se nahoře potkáme, znovu jako nerozlučná parta.