Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hráli jsme zrovna s kluky za domem fotbal a já se chystal dát gól, když jsme uslyšeli, jak maminka z okna volá: "Petře, musíš okamžitě domů! Stmívá se!" Zklamaně jsem ze země sebral míč a domluvil se s kluky, že zítra budeme pokračovat.

Když jsem přišel domů, zjistil jsem, že večeře už je na stole. Tatínek mě poslal do koupelny se umýt, nebo spíš vydrhnout, protože jsem byl celý špinavý od trávy a bláta.

K večeři byly špagety, co nám zbyly od oběda. S jídlem jsem se nepáral, takže jsem stihl druhý díl Želvích ninjů i Šmoulíky. Potom jsem šel do vany a rovnou do postele, kde jsem si četl jednu z mých nejoblíbenějších knih - Eldest.
Minule jsem skončil u bitvy na Hořících pláních, kde Eragon poprvé spatřil červeného draka Trna se svým jezdcem Murtaghem.

Pokračoval jsem dál a dál. Představoval jsem si slovo za slovem, větu za větou. Vše v nejmenších detailech. Slyšel jsem každou ránu meče nebo sekery, odraženou štítem. Cítil jsem každé Eragonovo zranění a každé elegantní a přitom dravé a zuřivé máchnutí Safiřiných křídel.

Byl jsem tou bitvou tak unesen, že jsem si ani nevšiml, že se u mě v mém pokoji vytvořila nějaká brána nebo snad teleport. Když jsem si jí poprvé všiml a uvědomil si, co to je, unikl mi ze rtů překvapený výkřik, který jsem však stačil potlačit, než byl natolik hlasitý, aby ho zaslechli rodiče.

Nevím proč, ale najednou jsem ucítil silné nutkání do té brány vejít. Vůbec se mi nelíbila. Byla černá, a čím víc jste se dívali ke kraji, tím byla světlejší, až nakonec zezelenala. Nutkání, které mě nutilo vejít do té brány, mě nakonec přemohlo a já tam vešel.

Ocitl jsem se v neznámé krajině. Nedaleko jsem slyšel téct řeku nebo potok a šustění listů.
Usoudil jsem, že se nacházím v lese, ale s jistotou jsem to nevěděl, protože byla tma jako v pytli. Někde se zachvěl strom a objevila se velká silueta něčeho, co rozhodně nebylo lidské. Polekaně jsem vykřikl a rozběhl se pryč, naneštěstí jsem zakopl o pařez a rozbil si koleno.

To něco se ke mně hodně rychle blížilo a já se snažil utéct, ale s tím kolenem to nešlo.
Najednou jsem si uvědomil, že neležím na zemi, ale visím ve vzduchu hlavou dolů a to něco, příšera, jak jsem později zjistil, se mě chystá sežrat. Začal jsem řvát na celé kolo, když tu jsem otevřel oči a uviděl, že ležím na posteli u sebe v pokoji a křičím, celý politý potem. Přestal jsem s tím a uvědomil si, že jsem u toho čtení usnul. Budík ukazoval 0:49, proto jsem šel zase spát a už se mi zdály jen pěkné sny.