Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednoho letního dne jsem se rozhodl jet na výlet do lesa. Již od útlého mládí mám přírodu v oblibě, trávím v ní každý volný víkend. Dnes byla sice středa, ale šéf vyhlásil volno, neboť u nás v podniku nefunguje elektřina. Jen je škoda, že to nevyšlo na pondělí či na pátek, aspoň by byl víkend delší, i když ten den postačí, abych se dostatečně pokochal krásou přírody.

Jakmile jsem dorazil k lesu, nechal jsem vůz u silnice a pokračoval dále písčitou cestou do lesa. Po cestě jsem se díval kolem, tady se totiž schovává nejvíce zvířat, protože je tu největší tma. Stromy jsou tak vysoké a jejich koruny tak zarostlé, že na vás občas padne jen paprsek slunce a jinak jste stále ve stínu. Mají zde hnízdo veverky, divočáci, ba i ježka zde někdy zahlédnu. Nyní tu ovšem bylo pusto, což mě překvapovalo, ani nicotný pavouk...

Cesta končila na louce, ze které byl nádherný výhled do krajiny - na kopce, pole, stromy, kapličku a hlavně oblaka. Oblaka, jejichž útvary mě doslova pohlcovaly. Tohle je to pravé umění. V mracích si dovedete představit téměř cokoli - věci, člověka, zvíře, prostě vše možné. Já jsem teď viděl dva policisty, jak zatýkají zločince, bohužel ze dvou policistů byl za okamžik jen jeden, jelikož mraky se neustále posouvají.

Tak příliš jsem se zahleděl do oblohy, až jsem přehlédl partičku lidí na konci louky. Nejspíše to jsou nějací kempové, kteří zde našli nocleh. Ale jakmile se odtamtud ozval výstřel, bylo mi jasno. Pytláci! Lehl jsem si do trávy, aby mě neviděli, naštěstí mi sahala až ke kolenům, takže jsem se mohl snadno ukrýt.
Když jsem byl v úkrytu, začal jsem se ke skupině blížit, abych viděl, jaká je situace. Po chvíli jsem byl již tak blízko, že jsem uslyšel jejich hlasy. Smáli se, vychvalovali se, jací jsou lovci, jaké chytli výborné kousky... Přitom jsou to jen obyčejní vrazi!
Dostal jsem se až nakonec, kde tráva končila a byla menší, posekaná, kde bych jim vletěl přímo do rány. Zůstal jsem tedy na místě a vykukoval z trávy. Tu jsem zahlédl ten krvavý obraz. Asi pět mužů ozbrojeno puškami a brokovnicemi sedělo na svých obětech, které ležely v řadě za sebou, celé zkrvavené a znetvořené. Proto nebylo v lese ani živáčka, všechny je postříleli, muži cvakali sklenicemi, popíjeli, oslavovali svůj zločin. Bylo mi zle, chtěl jsem zakročit, ale proti přesile bych neměl naději. A tak jsem zbaběle zůstal ve své schovávačce.

Po chvíli k nim přiběhla kočka, nejspíše zatoulaná, muži ji okamžitě odchytli a zařízli, přitom se chtěla jen lísat. Teď už jsem pocítil strach, že tihle hoši by se neštítili napadnout i člověka. Pokusil jsem se tedy zase odplížit zpátky.
Otočit se zpátky v trávě není nic lehkého, do toho nesmíte vydat sebemenší zvuk, jinak by vás muži hned zpozorovali. A tak se stalo, že jsem při otáčení omylem kopl do kamene, jenž se odkutálel ven z trávy přímo před zrak pytláků. Ještě jsem zaslechl, jak jeden z nich nabijí pušku, ale pak už jsem se rychle plížil pryč.
Myslel jsem jen na jedno - přežít a dostat se do bezpečí.

Pytláci díkybohu za mnou neutíkali, protože mě nepostřehli, mysleli si asi, že je tam třeba nějaký zajíc, který při skoku zavadil o kámen. Jakmile jsem byl u své cesty, odkud jsem přišel, oddychl jsem si. V dáli jsem viděl, jak si muži znovu sedají, nezpozorovali mě!

Dále už to bylo lehké, přiběhl jsem cestičkou ke svému vozu a odjel do nedalekého městečka, kde jsem vše oznámil na policii. Ti upozornili místního hajného, aby si vzal pár silných chlapů z hájovny, kde naštěstí v tuto roční dobu bydlela parta brigádníků, a šli označené místo prozkoumat. Policisté mě už pak sice odháněli, ale chtěl jsem tam počkat na zprávy, jestli ty padouchy chytli. Utekly dvě hodiny a stanicí se rozzvonil telefon, já s napětím vstal z lavice.
Dopadli je! Policista mi řekl, že je našli, jak zabíjejí zběhlou ovci, když pak ještě uviděli hromadu mrtvých zvířat, rozhněvali se. Bezbranné pytláky, jež nestačili sáhnout včas po zbraních, dočista zmlátili lopatami a rýči. Už je prý převezli do nemocnice, jak policistovi hlásil hajný na telefonu. Budou sice v pořádku, ale myslím, že na takový "lov" asi nikdy nezapomenou, koneckonců já také ne...