Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• aneb školní taška vypravuje

OSNOVA:

1. Jak se vidím sama?
2. Jaký je můj vztah k ostatním taškám?
3. Má to vůbec smysl?
4. A co můj majitel?
5. Co bude dál?

To je ale život, povzdechla jsem si. Proč zrovna já musím být od rána do večera plná zbytečných papírů? Když je okolo zima, mohl by mě hřát pocit toho, že plně a oddaně sloužím svému majiteli. Pche. Co já bych dala za to v klidu sedět ve vyhřáté místnosti a nikam nechodit...

Vždycky přijdu do školy, kde jsou i ostatní tašky, a nemohu ze sebe vydat ani hlásku, protože jsou všude kolem lidé. Jenže všichni odejdou a ostatní tašky na mě začnou být zlé a šikanují mě. Je to tím, že jsem růžová, ze slevy a celá zničená.
Jak já jen ten svůj život miluji, pomyslela jsem si s pláčem v očích. Ostatní tašky jsou na mě zlé, ale já jsem na ně dříve byla taky taková. Co když se mi teď jen mstí? A při všem tom přemýšlení se spoustou otázek mi najednou došlo - život je ke mně jen spravedlivý za to, co jsem udělala; teď musím přijmout i svůj trest.

Jak často jsem si říkala, kdo mě má vůbec rád a pro koho jsem přítelem? Ostatní tašky se mi smály, majitel se mnou pohazoval, jak se mu zalíbilo. Tohle nemělo smysl. Zamyslela jsem se nad tím, co bude dál. Jediným způsobem, jak to celé urovnat, bylo, abych se omluvila ostatním taškám. Vyřeší omluva opravdu všechno? Odpustí mi? Budeme přátele? Kdoví.

Můj majitel ke mně snad neměl žádné city. Neustále se mnou jen házel, byla jsem pro něj pouze kusem hadru. Kdyby alespoň jednou přišel a řekl, že pro něj něco znamenám a že neví, co by beze mě dělal, byla bych ta nejšťastnější taška na světě. Ale to on nikdy neudělá. Třeba si to myslí, ale nedává to najevo.

Najednou mě napadl dokonalý postup toho, co hned nazítří udělám. Nejdřív se omluvím ostatním taškám a ihned nato se zeptám svého majitele, jestli pro něj jsem důležitá. Ale co když to pak bude ještě horší? Víc házení, víc šikany... To už bych neunesla. Ale takhle to nebude, budu se držet svého plánu a ono to skončí dobře. Ale pokud ne? Co bude dál? Kdoví...