Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý rok začátkem měsíce června jezdí naše škola na turistický výlet. Tento rok tomu nebylo jinak. Pobyt měl podle všech informací probíhat v turistické oblasti vesnice Mšeno u Mělníka. Název mi zatím nic neříkal, ale velice jsem se těšila na týden strávený se svou báječnou třídou. Na těchto akcích totiž zažije student se svými spolužáky nejvíce zážitků.

Odjezd byl naplánovaný na pondělí 1. června. Ráno se celá naše třída sešla na vlakovém nádraží v Teplicích. Zajímavé že nás jelo tak hodně. Pokud se jedná o klasické pondělí ve škole, kdy první hodina začíná hodinou matematiky, bývá tomu jinak. Většinou na první hodinu nedorazí nejméně osm studentů s klasickou omluvou: "Zaspal jsem, omlouvám se." Tentokrát kupodivu nikdo z nás nezaspal, ani mu nebylo zle od žaludku. Naopak všichni se velice těšili.

"Už jede!" zajásala třídní učitelka. Okamžitě jsem popadla se svou kamarádkou svoji přeplněnou tašku a běžela za ostatními. Ve vlaku bylo docela velké množství turistů a také velké teplo. Nastoupila jsem mezi posledními, což pro mě znamenalo stát v té nejmenší uličce u záchodu.
"Máš všechno?" zakřičela na mě kamarádka.
"No jasně," odpověděla jsem spokojeně a dál se tlačila na cizího pána, který neměl z mé přítomností zrovna velkou radost.

Za necelé čtyři hodiny jízdy vlakem, autobusem i pěšky jsme konečně dorazili do cíle naší cesty. V chatové oblasti nás přivítala docela nesympatická starší paní se svým manželem. Po krátkém přivítání jsem si se svou spolužačkou šla vybrat chatku, která měla být pro nadcházející týden mým novým domovem.
"Tahle se mi líbí," vykřikla jsem. Kamarádka Martina nebyla proti. Vybavení sice bylo děsivé, ale s tím jsem počítala.

Jen jsme se zabydleli, již nás volala třídní učitelka k večeři. Jídlo bylo k mému překvapení skvělé. Po večeři jsme měli volný program, to znamenalo dělat cokoliv jiného než pít alkohol, hrát hazardní hry a kouřit. Jak se říká, zákazy jsou od toho, aby se porušovaly.
První večer se celá naše třída sešla na naší chatce, která se mi před tím nezdála tak velká pro takové množství lidí. Chlapci z naší třídy si neodpustili cigaretu ke sklenici piva. Děvčata pro změnu propadla karetním hrám. Smích, který se ozýval z naší chatky, byl opravdu velký. Docela se divím tomu, že nás za celý večer nepřišel zkontrolovat jediný učitel.

Další dny se vše opakovalo. Ráno rozcvička, odpolední výlet a večerní společenské hry v naší útulné chatičce. Velice rychle nám výlet utekl, ani se mi nechtělo věřit, že už je pátek a my v odpoledních hodinách odjíždíme zpět domů. Na jednu stranu jsem se těšila na svou postel, teplou vanu a jídlo od maminky. Na druhou stranu se mi nechtělo odjíždět s pocitem, že tento výlet byl náš poslední. Po návratu nás totiž čekal rok tvrdé přípravy na maturitu. Žádné společné výlety a skoro žádná zábava, pouze učení. Věřím ale, že po maturitě se všichni ještě alespoň jednou setkáme a zavzpomínáme.