Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ZADÁNÍ:

Na talíři leží pár koleček salámu. Přidám nakládanou okurku a sýr. Loupám cibuli a pláču. (pokračuj ve vypravování)

SLOH:

Slavnostní večeře

Na talíři leží pár koleček salámu. Přidám nakládanou okurku a sýr. Loupám cibuli a pláču. Vložím si do úst kůrku chleba, prý to na slzení u cibule pomáhá. Utřu si slzy a pomalu začínám smažit nahrubo nakrájenou cibuli. Dnešní večeře musí být dokonalá. Dnes mu to totiž řeknu.

"Ahoj lásko," slyším ho volat už ode dveří. "Tak proč jsem dnes měl přijít o tolik dřív?" Rychlým krokem se sune přes celý byt až ke mně do kuchyně.
"No ne, my máme výročí?" V jeho hlase je slyšet udivený tón.
"Abych řekla pravdu, včera jsme spolu byli půl roku," oznámím mu suše a obracím poslední steak. "To je ale jen jeden z důvodů, proč máme dnes slavnostnější večeři... Mohl bys prosím nalít nějaký džus, nebo tak?"
"Džus? Proč jen džus? To si na oslavu neťukneme aspoň vínem?"
Ta nechápavost mě deptá, ale udržím se a nic neřeknu. "Všechno se dozvíš, jen vydrž."

Nesu na stůl talíře, David nese příbory a dvě skleničky. Chybí jen ubrousky, tak se pro ně vracím. Usedáme k jídlu, přejeme si dobrou chuť a ani jeden z nás nechce začít mluvit.
"Chutná ti to?" prolomím konečně naše mlčení.
"Super, je to výborný," usměje se a pak trochu váhavě pokračuje. "Co vlastně všechno slavíme?"
Teď je řada na mě. Napiji se džusu, abych si dodala odvahy, nadechnu se a konečně spustím. "Víš, včera jsem byla u doktora a..."
"Tobě se něco stalo?" vykřikne.
"Ne, to ne. Počkej chvilku. Byla jsem u doktora a ten mi řekl, že... No prostě... Budeme mít miminko."

Vidlička, která mu vypadne z ruky, kovově zacinká na dlaždicích. Párkrát naprázdno polkne a pak najednou začne mluvit úplně klidným, tichým a nekompromisním hlasem. "Ne, nebudeme. Zaplatím potrat. Já si kvůli tobě život kazit nebudu. Bůh ví, s kým to vlastně máš."
Sousto mi zhořkne v puse. David mrští ubrouskem do talíře, hodí na stůl pětitisícovku, obléká si bundu a odchází. Ještě než za ním zapadnou dveře, slyším, jak říká: "Vrátím se nejdřív zítra. A ty zajdi k tomu doktorovi, ať už se o tom nemusíme bavit." Cvaknou dveře.
Tuhle reakci jsem nečekala. Pomalu si balím všechny své věci. Odmítám cokoliv uklízet. "To ti ten život pěkně začíná," pomyslím si, pohladím břicho a volám kamarádce.
"Sašo? Mohla bych u tebe pár nocí přespat? Všechno ti vysvětlím..."