Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Snowboading? Většina lidí tento zimní sport nechápe, protože ho nikdy nevyzkoušela. O snowboardistech si myslí, že to jsou jenom blázni, kteří nemají žádný pud sebezáchovy. Pravda, někdy jsou tyto zimní radovánky celkem dost nebezpečné. Obtížnost skoků, které se v poslední době stavějí, se zvyšuje. Létá se dál i do větší výšky a vymýšlejí se čím dál tím těžší a bláznivější triky.

I já jsem poznal tvrdší dopady, které mě poznamenaly na delší dobu. Když nebudu mluvit o nespočtu naraženin, pohmožděnin a odřenin, byla to také jedna dost vážná zlomenina, s níž jsem strávil celý týden v nemocnici. Zlomil jsem si levou ruku u zápěstí, a to takovým způsobem, že moje ruka připomínala jakousi vlnu. Celý kopec jsem si ještě sám sjel dolů a do nemocnice mě vezli rodiče. Ten den, kdy se mi tento úraz přihodil, jsem šel na operaci a po půlhodinovém zákroku jsem měl ruku narovnanou. Jak se říká: "Chybami se člověk učí."

Ale teď se vrátím až na začátek mého ježdění. Začínal jsem na levném, ale kvalitním prkně, které jsem dostal k Vánocům v roce 2007. Během jednoho roku jsem se naučil základy, jako jsou brzdění a pomalá jízda v obloučcích. Další zimu už jsem začínal s obtížnějšími věcmi - s malými skoky a rychlejší jízdou s obloučky. Učil jsem se celkem rychle. Za dva roky jsem se dostal na úroveň svého kamaráda, který jezdil na snowboardu už čtyři zimy. Pomalu jsem začínal zkoušet větší skoky a lákaly mě i raily (kovové nebo plastové překážky ve stylu zábradlí a lavic). Začátky na railech byly krušné. Domů jsem chodil s naraženým zadkem a nevěřil jsem, že bych se někdy mohl naučit sjíždět celé překážky.
Nyní už se nebojím najíždět i na ty nejtěžší překážky, protože jsem za těch pět let nasbíral dost zkušeností, které mi pomáhají v dalším rozvíjení mých schopností. Jediné, čeho se bojím, je, že už nebudou zimy jako dříve. Pamatuji si, když bylo kolem metru a půl sněhu. Co bych za to dal teď, v roce 2011. Zimy už nejsou, co bývaly, a hlavně ta letošní nestála za nic. Na snowboardu jsem jezdil tak maximálně dva měsíce.

Mým vzorem je Travis Rice, který točí podle mě nejlepší videa o freestyle snowboardingu. Jednou bych se chtěl podívat do míst, kde svá videa natáčí. Jsou to obrovské horské snowparky nebo destinace, kde se jezdí freeride (volné sjíždění hor mimo sjezdovky a upravované trasy). Doufám, že se jednou zúčastním nějakých větších závodů a dobře se umístím. A i kdybych dopadl špatně, bude to neuvěřitelná zkušenost, protože setkání s profesionály by bylo k nezaplacení.

Snowparky a sjezdovky jsou něco jako můj druhý domov. Nedokážu si představit, co bych celé dny v zimě dělal, kdyby neexistoval tento krásný, adrenalinový sport.