Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1. Jak to všechno začalo
2. František a jeho život
3. Zážitky z domu
4. Cesta ke strýčkovi
5. Nová událost
6. Cesta na nekonaný výlet

Bylo to jedno říjnové odpoledne, kdy bylo ještě pěkně teplo a sluníčko hřálo svými paprsky. František Jakšíků se vracel ze školy. Jako každý den se těšíval, až uvidí psa Žeryka, jak si užije radostné chvíle s ním a večer si pohovoří s rodiči. Jeho život byl velice uzavřený. Nekomunikoval s dětmi a jeho chápání bylo nad všemi ostatními. Zabýval se knihami a chtěl se stát někým, jako byl Sofokles. Tvrdil, že každý člověk má právo se stát někým mimořádným.

Jeho rodina byla majetkově výš, ale on si to nikdy nepřiznával. Rodiče měli židovský krámek se vším možným, který - až do oné chvíle - dobře prosperoval. Jeho život byl jako kolotoč. Pořád se točil dokola a nevybočoval. Život bral jako samozřejmost a nepřipustil si, že se věci v budoucnu mohou změnit. Ten den se vracel ze školy domů. Byl více unaven a ani si nevšiml, že se blíží k domovu. Slunce mu pěkně svítilo do obličeje. Chvíli se zastavil a ohříval se a pak se protáhl a zívl. V tom k němu přiběhl Žeryk, který už radostně kmital ocasem. Pohladil ho a ten ho na oplátku lízl. Měli spolu moc krásný vztah. Po cestě domů potkali cukrářku, která jim věnovala líbezný ůsměv a s radostí se vraceli domů. Ze všeho číšil klid. Vtom ale nad jeho hlavou proletělo jako blesk letadlo. Žeryk se rozštěkal a spousta psů se k němu po chvíli připojila. Zůstali tam spolu stát. Po chvíli se objevila další letadla a za chvíli jich létaly mraky. Nedaly se ani spočítat, jak byly rychlé. Zatím všichni pomateně běhali, ale nikdo nevěděl, co se děje. Po chvíli se ale František rozhodl, že bude lepší se vrátit domů. Tam, kde to zná.

Doma ale nic nenasvěčovalo tomu, že se venku něco stalo. Snědli polévku, druhé jídlo a pak si tatínek vytáhl doutník a líbezně pokuřoval. František se uvelebil na židli a začali hrát šachy. Po chvíli toho ale nechali, jelikož byli oba uvaveni. Františka ráno vzbudil kohout, který nezapomněl svůj každodenní budíček. Vyběhl z postele na pavlač a honem za Žerykem. Házel mu klacík a on s nadšením pro něj běhal. Pak se oba vydali k domovu. Už ale nebylo takové teplo jak včera. Rozběhl se a rychle upaloval. Po snídani mu maminka zabavila kufřík a řekla, ať počká v autě. Nic víc se nedozvěděl.

Cesta byla ale zdlouhavá a úmorná. Mával lidem a ti jemu na oplátku. Sledoval, jak vybíhají krávy a jak se koni pěkně pasou. Byl už ospalý, když dorazili na místo. Dům už nebyl vidět, tak si ho ani neprohlédl. Vevnitř to bylo ale krásné. Všude samý mramor a ozdoby, které na vás vykukovaly z každého rohu. Byl tím domem přímo unešen. Pak lehl ospalý do postele. Zdály se mu nádheré sny o slunci a kopci plných psů hrajících si s míči. Pak ho ale něco probudilo. Byl To Žeryk, který ho letmě olízl. Byl už nespokojený, jak dloho spí a bál se, jesli se mu náhodou něco nestalo. František vykoukl z okna a viděl tu celou krásu. Před ním se prostíral krásný park lemovaný lavičkami. Všude kolem rostly květiny a vzadu za domem byl ještě skleník. Krásně to tam vonělo po dřevě, kterého tam bylo spousta. Seběhl po schodech dolů, kde už byli všichni na snídani. Vtom se ale zarazil. Bylo tu o 2 více než večer. Ten pán byl jeho strýc. Byl továrník. Měl 2 syny. Ti byli ale mladší než on. Na první pohled se mu nezamlouvali. Každého totiž odhadoval na první pohled. Po odpoledni vyběhl s Žerykem ven, obhlídnout okolí. Ještě něvěděl, že tam stráví jedny z nejkrásnějších chvílí v životě. Byla tam krásná louka se zelenou trávou, která voněla po bylinkách, spoustu stromů, které ještě neviděl. Celé to na něj působilo magicky. Po chvíli si začal rozumět i s chlapci. Už to nebyli takoví nevychovanci při obědě, ale pořád to nebylo ono. Bral to tam jako velký sen, který ještě neskončil.

To ale netrvalo věčně. Vyslechli si něco, co neměli. V rádiu mluvili o válce a Hitlerovi, který ničí vše, co se dá. Nemá rád lidi a vším opovrhuje. Byl to podle nich necita a nelida, kterého měli ale všichni rádi. Zmatení na to ale zapomněli. To na sebe nedalo ale čekat. Jednou k nim přijel host až z Anglie. Chlapci si nepamatovali dobře jeho jméno. Znělo zajímavě. Hostu byla nabídnuta ještě teplá bábovka, a pak se všichni zavřeli v pracovně až do večera. Pak host odjel. Maminka celý večer probrečela. Opakovala, že ho nikdy nepustí. Pořád dokola to opakovala. Co když se mu tam něco stane. Nebudou ho mít rádi? Zatím si šli chlapci lehnout, jelikož to nebylo tak zábavné, jak zpočátku mysleli. Celý ten život dospělých podle nich byl nudný.

Ráno posnídali velký kopec marmelády namazaný na chlebu a zapili to kakaem a pak lehli jako myšky. Odpoledne se jelo na výlet. Nikdo jim ale nechtěl říct kam. Mělo to být jedno velké překvapení. Cestou potkali člověka s koňmi, koťata dovádějící na cestě a kluky, jak si hrají s kolem. Rodiče byli ale neklidní. Dohadovali se mezi sebou. Jak dorazili k místu, najednou ztichli. Všichni vysedli z auta. Chlapci natěšení, kde se nachází. Jejich úžas ale dlouho netrval. Dorazili na pouhé nádraží, kde se to hemžilo samými lidmi a dětmi. Děti měly divná čísla zavěšená na krku a jejich rodiče jen brečeli. Kluci vyděšeně koukali dál. Pak je rodiče natlačili do vlaku, který byl plný malých dětí. Seděly vedle sebe a mlčely. Bylo tam velmi chladno. Najednou se vlak rozjel. Zvedly se ruce a všichni mávali. Hodně dětí brečelo, ale oni nevěděli proč. Dojeli až na místo konce a pak už rodiče nikdy neviděli...