Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý večer, když se setmí a vše ztichne, v koutku zahrady vyprávím příběhy ze svého dlouhého života ostatním stromům. Dnes jsem se rozhodl, že svým kamarádům povím o tom, jak jsem se dostal do této zahrady.

"Před šedesáti lety jsem byl s ostatními stromky opřený o ohradu v jednom zahradnictví. A kolem ohrady chodilo stále plno lidí. Většina lidí si nás prohlížela, tedy hlavně mé kamarády, mě si nevšímal skoro nikdo. Asi proto, že jsem byl oproti ostatním menší a slabší. Někdy se ke mně za celý den vůbec nikdo nepřiblížil. A tak jsem se stále krčil v koutku a už ani nedoufal, že si mě odsud někdy někdo odnese. Bylo mi to moc líto, přeci jsem nemohl za to, že nejsem silný a vysoký."

V zahradě v té době nikdo ani nedutal. Jak stromy, tak květiny byly zvědavé, jak jsem se nakonec dostal do této zahrady. Proto mě pobízely, abych pokračoval ve vyprávění. A tak jsem také učinil...

"Uplynulo mnoho dní a najednou ke mně přistoupil mladý muž. Úplně jsem zajásal! Snažil jsem se co nejvíce se vytáhnout, abych byl vyšší. Muž mě ze všech stran zkoumal, nic neříkal a za okamžik odešel. Najednou jsem ucítil zklamání a smutně koukal na místo, kde jsem ho naposledy viděl. Stalo se ale něco nečekaného... Zahlédl jsem prodavače a toho muže, jak jdou ke mně. A než jsem se stačil pořádně vzpamatovat, vezl jsem se v igelitovém obalu na střeše modrého auta. Cesta byla dlouhá a v igelitu se mi špatně dýchalo. A najednou jsem dostal strach, co se mnou bude, kde skončím, proč mě raději nenechali v zahradnictví. Hlavou se mi honily zle myšlenky. Když auto odbočilo, náhle jsem spatřil velkou propast, myslel jsem si, že je to můj konec. Byl jsem si jistý, že skončím tam, ale nic takového se naštěstí nestalo. Muž vůbec nezastavil a ani nevypadal na to, že by se mě chtěl zbavit. Hodně se mi ulevilo!"

Posluchači v zahradě napětím téměř nedýchali. Bylo jim moc líto, co všechno jsem musel vytrpět. Všichni byli strašně zvědaví, jak celý příběh skončí.

"A představte si," pokračoval jsem ve vyprávění, "že jsme za okamžik zastavili. Ale ne na skládce, ani ne u propasti, ale u krásné vily s ještě hezčí zahradou. Muž mě opatrně sundal ze střechy auta, vysvobodil mě z igelitu a položil na trávník. Odešel do domu a než jsem se stačil pořádně porozhlédnout, kde vlastně jsem, opět vyšel a nesl si s sebou nějaké nářadí. V koutku zahrady vykopal jámu, do které mě zasadil. Od té doby tady pokojně rostu a rostu a jsem velmi šťastný, že si v mém stínu hrají děti."

Kamarádi čekali, jestli ještě něco nebudu dál vyprávět, ale já se uchýlil ke spánku, protože už jsem byl z toho povídání dost unavený...