Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Probouzím se do rána krásně provoněného vánoční atmosférou a cukrovím. Když konečně vstanu, podívám se přes zamlžené okno na bohužel ne sněhem zasněženou krajinu, ale na krásně vybarvené nebe, létající ptáčky a ticho. Ticho, které jindy neslýchám. Klid a pokoj Vánoc. Obleču se do mého vytahaného domácího oblečení a jdu pomoci mamince s doděláváním posledních úprav vánočního úklidu. A protože se o Vánocích rád vyspím, jdu zrovna obědvat. Když vidím, co se vaří v hrnci na sporáku, už se mi sbíhají sliny. Rybí polévka po odkrytí jakoby najednou omámí moje smysly a já nemyslím na nic jiného než na to, až ji sním. Rychle přiběhnu ke sporáku a požádám maminku o nalití. Ta se jen usměje, když vidí mou spokojenou tvář. Nasypu do polévky usmažené rohlíčky a pustím se do jídla.

Po obědě vše co nejrychleji naskládáme do myčky a vydáváme se na naši tradiční vánoční procházku po vesnici. Už se pomaloučku stmívá a nebe se ponořuje do vánoční noci, která již brzy nastane. Obejdeme vesnici, v níž potkáme pár našich známých, popřejeme zmrzlýma rukama omílané "Veselé Vánoce a šťastný nový rok", až dojdeme zpátky k domu, který jako všechny ostatní vypadá v šeru klidně, vyrovnaně a spokojeně. Když ostatní členové rodiny pokračují ke dveřím, já se ještě zadívám na oblohu, na které se pomalu linou skoro neviditelné mráčky a nad nimi se na chvíli objeví měsíc. Září tak svátečně a majestátně jako jenom o vánoční noci. Zadívám se také na domy. Vánoční světla jsou někde až moc nasvícená a narušují jinak již vcelku hustou tmu.

Po příchodu jdu zabalit své dárky pro rodinu. Nadšený se vrhám do svého pokoje a beru do rukou nůžky s balicím papírem a izolepou. S úsměvem si zpívám pouštěné písně linoucí se z reproduktoru mého mobilu. Když se v mém playlistu objeví píseň Christmas is All Around od Billyho Macka, připomenu si, že Vánoce jsou opravdu tady. V plné parádě, lesku, světel a radosti se blíží ke svému konci. Štědrý večer může bez trablů začít.

Já s maminkou peču kapra a slavnostně prostírám stůl svátečními ubrousky. Starší motivy vyšité na prostírkách dodají všemu šťávu. Ostatní členové naší čtyřčlenné rodiny se zatím hází takzvaně do gala. Já už jsem oblečený, proto mezitím dávám dárky nenápadně pod vánoční stromek, jenž je letos opravdu vydařený. Mimo nádherné baňky, hvězdy, řetězy a světla ucítím vůni lesa, tu nezaměnitelnou vůni, bez které si Vánoce představit dokážu jen velmi těžko.

Všude je vánoční atmosféra, všude zní koledy a všude panuje něco nevyjádřitelného ve vzduchu, co je cítit právě jen jeden jediný den v roce. Je to ten pravý duch Vánoc. Je cítit už od poslední adventní neděle, kdy se jakoby všichni pozastavují a říkají si: "Vánoce, nejkrásnější svátky v roce, jsou tady."

Když již všichni sedíme u stolu, tatínek pronese každoroční přípitek, k němuž každý přidá ten svůj jako svoje přání. Poté se posadíme a lámeme oplatek s medem. Maminka přinese na stůl rybí polévku. Tu máme rádi úplně všichni. Když tatínek otevře troubu a já uvidím zlatavou kůrku a růžové masíčko na plechu - ano, je to on, vyvrcholení štědrovečerní večeře - kapr na másle a víně. Oba jsou vynikající jak svou chutí, tak svou vůní. Nedočkavě vstávám v domnění, že tam budu první a pustím se do té nádhery, ale zbytek rodiny to napadlo dřív, takže byli přede mnou. Nevadí, mám čas. Mám vlastně tolik času, kolik budu chtít. Jsou přece Vánoce a o Vánocích se nespěchá a nestresuje. Ba naopak. V klidu se odpočívá, relaxuje a usmiřuje. Když se konečně dostanu na řadu a usedám na své místo, uvidím uprostřed stolu salát, který byl vyměněn za polévku. Pořádně si naložím v domnění, že to prostě po dlouhém dni sníst musím. Omyl, po dojedení kapra mi zůstává. To ovšem nemění nic na tom, že byl jako vždy nejlepší na světě. Utíkáme se sestrou nahoru docvičit koledy na naše hudební nástroje. Později, když se z přízemí ozve kouzelný hlas zvonečku, se na sebe podíváme a odcházíme dolů. U stromu je tolik dárků! Pokouším se je spočítat, ale nejde to. Začínám hrát a sestra se po chvíli přidá. "Dřevěné" hlasy nástrojů se linou chodbou, kuchyní i obývacím pokojem. Po dohrání poslední koledy odložíme nástroje a jdeme ke stromku. Po jednom rozdáváme dárky a rozbalujeme. Mnohokrát ten večer zazní věta: "Jé, to jsem potřeboval!" nebo "To jsem si přál, děkuji." Nato odcházíme k babičce, kde opakujeme své koledy a s nadšením rozbalujeme další dárek. Podíváme se na zpívajícího "Káju" v televizi a Tři oříšky pro Popelku, což už pár let k Vánocům patří.

Ještě před jedenáctou vyrážíme na půlnoční na Velehrad. Kromě bláta na cestě a zelených ploch lze vidět zavřené obchody, rozsvícená světla v bytech, světýlka na každém kroku, ba i lampě ve výloze. Nikdo nikde, na silnici pouze pár aut, která nejspíše spěchají taktéž na půlnoční. Když vystupujeme z našeho vozu na parkovišti před kostelem a já uvidím tu skvostnou baziliku, zamyslím se nad tím, kdo ji stavěl. Úžasné dílo. Venku je 16 stupňů, takže příjemný pocit jemného větříku není vůbec na škodu. U kostela se již udělala menší řada, takže chvíli čekáme, než vejdeme dovnitř. Strop je vyzdoben klenbami, sochami, obrazy a dalšími objekty, jež vzbuzují dojem opravdového bohatství duše. Chytli jsme ještě místo. Když zazněla trubka, otočil jsem se. Za varhanami na balkónu stál celý orchestr. Začal jsem se těšit na to, co přijde. Úžasný zvuk koled se ozýval ještě dlouho poté, co přestal hrát. Nádherný zážitek z hudby doplňoval zpěv souboru, který měl snad osm hlasů. To vše přerušoval klasický, i když sváteční obřad. Na konci, když dohrála poslední koleda, se lidé hromadně otočili a začali bouřlivě tleskat celému orchestru, jenž jim na oplátku zahrál ještě jednu, ještě krásnější než předtím. Nikdo nikam nespěchal a všem směřovaly hlavy vzhůru. Po skončení následoval dlouhý potlesk, do kterého jsme se zapojili i my. Odchod byl malinko zpomalený ospalým národem, jak by ne, bylo asi půl druhé hodiny ráno.

Přijeli jsme domů, kde jsem sezobal půlku talíře voňavého, chutného a nezdravého cukroví. I když ho jinak nejím, o Vánocích mně všechno chutná. Únavou zapadám do peřin a po chvíli usínám. Ale v duchu stále zní koledy, hrající trubka a radost všech lidí. I když jsou Vánoce za námi, není všem dnům konec. Jednou se přece vrátí a zpěv koled opět zazní v našich uších, i srdcích a pohladí duši tak, jak to umí jen duch Vánoc.