Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bylo mi tenkrát deset let a mojí mladší sestře tři roky, když se stalo něco, na co snad nikdy nezapomenu.
Byly prázdniny, takový krásný teplý červencový den, a já hlídala Karolínku, protože mamka i táta byli v práci. Protože bylo venku strašné horko a my se sestřičkou už nevěděly, co nudou dělat, rozhodly jsme se, že zajdeme do nedaleké cukrárny poblíž našeho domu.

Když jsme dorazily na místo, hned jsme se vrhly ke všem těm sladkým zmrzlinám, abychom si vybraly. Karolínka chtěla čokoládovou a já jahodovou. Podala jsem sestře zmrzlinu a čekala na tu svou. Když už jsem držela zmrzlinu v ruce, ohlédla jsem se, abych chytla Káju za ruku, ale ona nikde!
Vyběhla jsem rychle ven z cukrárny a pobíhala nervózně sem a tam a ze všech sil křičela sestřino jméno. Ale bez odezvy. Zastavilo se mi srdce, bylo mi nesmírně špatně. Jen jsem tam stála a začala brečet. Hlavou mi kolovalo spoustu otázek. Kde by jen mohla být? Co mi řeknou rodiče? Co si počnu bez svojí sestřičky?

Najednou jsem ale pocítila, jak mi někdo z ruky vyškubl mou zmrzlinu. Byla to moje malá sestřička. S úsměvem na tváři se na mě podívala a já ji objala. Spadl mi obrovský kámen ze srdce. Už jsem se Karolínky ani neptala, kam se mi najednou tak ztratila. Byla jsem šťastná, že je zpátky živá, zdravá, i když celá opatlaná od čokoládové a mojí jahodové zmrzliny.

Ruku v ruce jsme kráčely pomalu domů. Bylo to poprvé, kdy jsem pocítila ten největší strach. Strach o nejbližšího člověka. Mých nejhorších 5 minut v životě...