Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• inspirací pro napsání mi byla slohová práce Strach

Každý z nás někdy zažil pocit strachu a zažívá ho denně a v různých podobách. Já bych vám chtěla povyprávět o tom svém na letním táboře...

Tábor stál celkem daleko od civilizace. Cesta k němu vedla přes potok, což znamenalo potok přebrodit nebo přejít po úzké kládě, která člověku zrovna moc stability nezajišťovala. Nejhorší bylo překonat prvotní strach a přejít na druhou stranu poprvé, potom už to tak složité nebylo. Někdo dokonce skončil ve vodě, což pro ostatní byla legrace, ale pro dotyčného už tolik ne. Tato úzkost z překonání nepříjemné překážky ale není hlavní náplní mého příběhu...

Můj příběh začíná jednoho večera, kdy jsem zrovna plnila bobříka odvahy. Tu noc totiž vyšla táborová hlídka na mě, měla jsem na starost hlavní stan s jídlem a udržování táborového ohně.
Kolem půlnoci jsem za stanem zahlédla dvě siluety. Rozbušilo se mi srdce natolik, až jsem si myslela, že mi snad za chvíli exploduje! Vždycky nemusí jít jen o žert vedoucích, kolem se mohou potulovat různá individua...
"Vidíš to, co já?" řekl jeden z nich a pomalu se plížil kolem stanu.
Nevěděla jsem co dělat, měla jsem opravdu nahnáno. Nakonec mi to ale nedalo, vzala si do ruky baterku a pomalu se přiblížila ke stanu.
"Teď!" ozvalo se náhle za mnou.
Najednou se mi zatmělo před očima, někdo mi hodil jakousi látku přes hlavu. To už jsem se vážně lekla a vykřikla, na nic jiného jsem se ani nezmohla. Než jsem se však nadála, měla jsem zavázané ruce i nohy a cítila, jak mě dvě silné paže táhnou neznámo kam. Únosci mě položili do jakési jámy v zemi, kde mě nechali chvíli o strachu přemýšlet.
"Přece se nemůže nic stát, ne?" utěšovala jsem se v duchu.
Vtom mi byla látka z obličeje odstraněna a já před sebou zahlédla pobavené výrazy skupinky vedoucích!

Později, když mi popisovali můj vyděšený výraz, jsem se samozřejmě zasmála již s nimi. Však já na ně ještě něco vymyslím!