Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý z nás již někdy zažil pocit strachu a zcela jistě ho zažívá dnes i denně v různých podobách. Může jít o strach o blízkou osobu, ze špatné známky, z obavy poznat nepoznané nebo třeba o strach, kterému se říká fóbie. Ale o takovém druhu strachu nechci vyprávět. Často nás baví překonávat sami sebe a někdy na překonání strachu máme i veselé vzpomínky a příhody.

Chtěl bych vypravovat o překonání strachu ve skautském táboře v Čučicích.
Tábor byl postaven celkem daleko od civilizace - jak se říká, lišky si tam dávaly dobrou noc. Cesta k táboru vedla přes potok, což znamenalo jej buď přebrodit, nebo přejít po úzké kládě, jež se samozřejmě uprostřed rozhoupala a nebylo na ní pak lehké udržet rovnováhu. Nejhorší bylo překonat strach a přejít poprvé, pak už nám to celkem šlo. Horší to bylo s rodiči v den návštěv. Někteří strach nepřekonali vůbec a měli smůlu a někteří se vydali i s proviantem pro své potomky přes kládu. Bylo vidět, jak se jim klepou kolena a někteří skončili dokonce ve vodě. Pro nás to byla sranda, pro ně už tolik ne.

Plnění bobříka odvahy zažil na táboře snad každý. Já jsem měl sám celou noc hlídku, kdy jsem měl na starosti stan s proviantem a oheň. Kolem půlnoci jsem zahlédl u svěřeného stanu dvě siluety. Celkem se mi rozbušilo srdce a zrychlil tep. Vždycky nemusí jít o žert, kolem tábora se potulovaly různé typy lidí, a někdy můžou mít i hlad. Nedalo mi to, vzal jsem baterku a vlezl do stanu. Najednou mi někdo něco přehodil přes hlavu! To už jsem se fakt lekl... Svázali mi ruce a nohy a odtáhli do nějaké díry, kde mě nechali chvíli o strachu přemýšlet. Samozřejmě šlo o hru, ale docela drsnou.

Pak jsme se tomu "únosu" samozřejmě již jen smáli. A dnes mám na tábor alespoň zajímavé vzpomínky.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/rozpravania/strach.html