Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Budu vám vyprávět příhodu, která se stala před dvěma roky na táboře. Ve dne byla zábava, ale v noci příšerná nuda. Kdybych byl doma, tak bych asi spal, ale na táboře se nějak spát nechce.
Nedaleko tábora stál starý polorozpadlý hrad, kam jsme nikdo nesměli, aby se nám něco nestalo. "Ale když tam půjdeme v noci, tak na to nikdo nepřijde," ozval se Kuba. "To je bezva nápad," připojili se ostatní. "Takže nikomu ani muk a zítra o půlnoci vyrážíme." Ještě ten den večer jsme se sešli v lese a domluvili se, kdo co vezme s sebou. Zdálo se, že všechno klape, tak jsme se o půlnoci sešli a vyrazili. Hrad byl na dosti vysokém kopci, takže jsme měli co dělat, ale po chvilce námahy jsme se tam vyškrábali. Už cestou lesem se ozývaly podivné zvuky, ale nikdo si zatím nepřipouštěl, že by to bylo něco jiného než lesní zvěř. Kolem hradu tekl menší potok, přes který vedla poměrně široká lávka. Opatrně jsme přes ni přešli a ocitli se na nádvoří hradu. Jenomže tam nás nebojácnost přešla, neboť baterky ve svítilně byly jak na potvoru vybité. "To sis nemohl vzít náhradní?" "Já je měl, ale asi mi někde cestou vypadly." Nebylo vidět na krok a zvuky se stále přibližovaly. Najednou začíná pršet a ve svitu měsíce se objevuje silueta postavy, stojící na hradbách. "Panebože co to je?" Postava zahalená v plášti seskakuje a žene se za námi. Okamžitě jsme vzali nohy na ramena a zdrhali. Jenomže lávka se pod naší společnou vahou prolomila a my se váleli v potoce. Osoba zmizela a my jsme celí smočení a pomlácení doběhli do tábora a mazali to vyklopit vedoucím.
Ti se mohli samozřejmě strhat smíchy. Po chvilce nekončícího smíchu se ze stanu vynořila i ona podivná osoba. Náš vedoucí Petr. Konečně z nás opadl strach a začali jsme se smát také. Potom jsme zalehli do stanů a spali až do rána. U snídaně jsme byli jak jinak středem pozornosti. "Hrozná sranda!" Ale dodnes jsme se nedozvěděli, kdo nás práskl.