Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dosud klidným dnem se v tiché, malé a docela šeré uličce chvěla mladičká dívka. Jmenovala se Rósa a bylo jí patnáct let. Její vlasy se podobaly rudým plamenům ohně a její obličej byl mírně pobledlý. Rozpačitá dívka seděla na lavičce a zamrzle pozorovala protější strom. Rósa vstala a šla si utrhnout list, když vtom ji vzala křeč do nohy a spadla.
Zanedlouho se Rósa probrala v nemocničním voze. Chtěla vstát, když tu ji náhle zadržela jedna sestra. Měla dlouhé hnědé vlasy a milý výraz v obličeji.
"Tak prrr, dámo!" řekla s úsměvem. "Jak se jmenuješ?" "Jmenuji se Rósa. A co tady vů..." Rósa nestačila doříct větu a zase upadla do bezvědomí.

Když se Rósa znova probere, leží už na nemocničním lůžku a nad sebou vidí mámu a jejího malého brášku Johna. Je krásně opálený...před dvěma měsíci byli v Africe. Tam ale bylo havěti!
Maminka sedí na židli vedle Rósy a drží ji za ruku. Naklání se k Róse a říká: "Tohle už bylo potřetí za tenhle měsíc! Róso, co se ti stalo?" Dívka se otočí k mamince a povídá: "Poslední, na co si vzpomínám, je..." Rósa přemýšlí. "Seděla jsem na Streetworms naproti obrovskému stromu a pak...pak mě chytla strašná křeč do nohy, no a potom...už jsem seděla v sanitce." Rósa se zase položí. "Dobře broučku. Jdu si promluvit s doktorem. Hezky lež!" řekla vystrašená maminka.
Zanedlouho přišla i s doktorem. Lékař byl vysoký asi dva metry a docela štíhlý. Z jeho tváře čišelo dobro. "Tak Róso, odběry krve jsou v pořádku. Moč také. Zjistili jsme pouze, že jsi utrpěla lehký svalový třes, což znamená, že se zanedlouho může objevit i atralgie. Atralgie je vlastně latinský název pro bolest kloubů. Předepíšeme ti něco na podporu kostní dřeně a bolesti kloubů." "Ale pane doktore! Co se mi teda vlastně stalo?" "To mi Róso právě vrtá hlavou. Všechna vyšetření máš v pořádku. Počkej ještě chvilinku..." Doktor vyndal z kapsy bílého pláště teploměr a strčil ho Róse podpaždí. "Tak Róso, podej mi ten teploměr," řekl doktor, když teploměr zapípal. "A jéje! 39,5°C! Zavolám sestru, aby ti dala něco na spaní. Musíš se vypotit!"
Sestra přišla a dala Róse nějaký lék. Rósa vzápětí usnula.

Vzbudila se až příští ráno. Byla ještě tma. Právě za ní přišel pan doktor a znova jí dával teploměr. Teď už ale neměla teplotu. Bylo jí dobře a chtěla domů. "Dnes už půjdeš domů. Pravidelně budeš brát ty léky. Třikrát denně dvě tablety. Omezuj sport a tak na dva týdny ti napíšu omluvenku na tělocvik." Rósa celá šťastná vše panu doktorovi odsouhlasila.

Ještě párkrát se jí přihodilo něco podobného, ovšem vždy mohla již druhý den domů s tím, že má nízkou hladinu obranných látek.
Tentokrát to ale bylo jiné! Rósa byla s mamkou a malým bráškou Johnem na zahrádce u jejich domečku, když vtom Rósa ucítila mravenčení v pokožce a začala se dávit. Maminka hned zavolala záchranku. Rósu hospitalizovali.
Její stav se pořád zhoršoval a nikdo netušil, co se to děje. Ani doktoři...
Zoufalý lékař udělal znova odběry krve a moči. Tentokrát však výsledky nebyly tak úplně čisté! Doktor zbledl. Zavolal sestřičky a ty odvezly Rósu na ARO. Rósa vůbec netušila, co se to děje! Když už byla v pokoji, vypadlo z ní: "Tak co se to sakra děje?" Doktor neodpovídal a sestra vedle ní upravovala kapačky, další sestra jí napichovala žílu. "Tak řekne mi už někdo něco!?" doktor se otočil k Róse a řekl: "Vy jste byli na dovolené v Africe, viď?" Rósa se na doktora nechápavě podívala. "No ano...asi před dvěma měsíci. Proč pane doktore?" Doktor opakovaně zbledne. "Róso, v Africe tě pravděpodobně nakazil druh komára, jmenuje se Anopheles, nakazil tě malárií. Je mi to líto Róso, ale jestli ihned nezakročíme, budeš v ohrožení života! Musíme ti píchnout injekci." Rósa se rozbrečela. "A ví...ví to mamka?" dívka se znova rozbrečela. "Róso, uklidni se, maminka to samozřejmě ví. Jsou s Johnem vyšetřováni, jestli náhodou nejsou také nakaženi. Teď si chvilinku budeme povídat a při tom ti sestřička píchne injekci s namíchanými léky." Rósa strachem skoro nedýchá. "Tak, povídej mi o tom, co děláš nejraději." Dívka přemýšlí... "No, dělala jsem modeling. Přestala jsem, protože se mi čím dál více stávalo, že když jsem šla po molu, podlomili se mi nohy a zkazila sem tím většinou celou přehlídku..." Rósa ucítila bodnutí od sestřičky. "Tak to až se vyléčíš, budeš moci zase začít s modelingem," usmál se na ni doktor, "teď si musíš jít lehnout a pravidelně budeš brát léky. Nemoc nebyla toho nejnebezpečnějšího typu, takže by se měla brzy ztratit." "Děkuji vám pane doktore! Za všechno..."

Rósa se z nemoci dostala a dnes je to krásná a úspěšná třiadvacetiletá modelka, která předvádí to nejdražší oblečení těch nejslavnějších módních návrhářů.