Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na tuto akci jsem se těšil nejen já, ale podle mě i celá třída, a to do posledního človíčka, již pěkně dlouhou dobu. Milan Váňa si vzal na starosti objednání stužek a já zajištění restaurace s občerstvením, plus pozvánky na onu velkou událost. Jediné, čeho jsme se báli, bylo to, aby stužky přišly včas. Situace, že by celá třída i s kantory byla na stužkovacím večírku a my neměli stužky, je docela komická, jelikož již z názvu je patrné, o co se tento večer hlavně jedná. Nakonec vše dopadlo dobře. Stužky přišly včas, restaurace a občerstvení zajištěno, kantoři pozvaní, vše vypadalo připraveno.
Již ve čtvrtek ráno panoval ve třídě rozruch. Všichni byli duchem v hospodě a viděli se u piva, a to byla teprve matematika. I když je pravda, že v naší třídě je o nějaký rozruch a zábavu postaráno téměř vždycky. Konečně skončilo vyučovaní, to byly teprve dvě hodiny odpoledne - ale stejně - stužkáč se stále blížil. Jak někdo pronesl u nás ve třídě: "Stužkovací večírek je jen jednou, maximálně dvakrát za život." Většina lidí se rozutekla ze školy ještě domů: odložit tašku, posilnit se, upravit se a na sedmou hodinu opět směr Jičín. My, co máme domů špatné spojení, nebo by se nám cesta jednoduše nevyplatila, jsme zůstali v Jičíně. Kam půjdeme? Co budeme dělat takovou dobu? Po chvilce váhání jsme se rozhodli, že nám kluci z intru půjčí kraťasy a plavky a půjdeme čas zabít do jičínského bazénu. Po cestě do bazénu jsme se ještě stavili v obchodě pro nějaký alkohol na cestu a na tzv. horší časy. Vyblbnutí z bazénu jsme si to namířili svižným krokem do pivnice U Hastrmana. Všichni měli žízeň...ale co bylo hlavní: od šesti hodin začínal přímý přenos fotbalového utkání Viking Stavanger - SK Slavia Praha, a to jsem si já jako přívrženec červeno bílých nemohl nechat ujít! Hastrman je naštěstí hned vedle restarace u Matěje, takže jsme se v sedm hodin jen přesunuli o 20 metrů vedle. Přišli jsme sice o druhý poločas krásného utkání v režii Slavie, ale neměli jsme na výběr. Slušnost je slušnost. Řeklo se od sedmi hodin, tak jsme museli jít.
Hned od začátku mi přišlo vše ve velice rychlém tempu. Každý objednával piva, panáky a vše, co bylo na baru k mání. Ještě jsem se nestihl ani pořádně usadit a už byl problém se slavnostním přípitkem. Personál přinesl málo skleniček, a tak se stalo, že pár lidí nemělo skleničku s aperitivem na přípitek. Od paní třídní se ozvalo, ať tu všechny přivítáme nějakým zahájením, čímž nás trochu zaskočila. S Milanem jsme zaimprovizovali a dali dohromady přivítací řeč, kterou jsme poté i úspěšně předvedli.
No řeč - spíš pár vět - ale hlavní je, že se to líbilo a o to přeci šlo. Po chvilce zmatků se nám podařilo pronést slavností přípitek. Poté následovala večeře, kterou dokonce pár lidí včetně mě jedlo na střídačku u baru na barové židly, protože jsme se zkrátka nevešli ke stolům. Přesto myslím, že tohle nikoho netrápilo. Po večeři nás paní Poláková ostužkovala a párty se rozjela. Byli jsme mile překvapeni, že se kantoři dostavili v tak hojném počtu. Již od samého počátku přišli paní Poláková s paní Bláhovou v doprovodu se Stoupou. Později se na nás přišli podívat např. Augusta, Havlík, Vodičková, Vik, Bílková, Blažek. Zpívalo se, tančilo se a především se pilo. Jak šel čas, bylo to pro personál stále větší peklo. Mezitím se vyskytlo ještě pár menším problémů. Když se přišlo na poblité záchody, rozbitou vázu a sklo, přelomenou lavici a politý kávovar, řeklo se stop a my přibližně o půlnoci museli zaplatit a odejít. Dalším problém byly dva nezaplacené pohřešované lístky. Naštěstí byli v restauraci rozumní a dohodli jsme se, že vše dořešíme následující den, protože v tento okamžik nás moc střízlivých nebylo. Lépe řečeno nikdo. Následovala návštěva U Kata, Bowlingu, Emka a postupně lidé odpadávali. Ti nejzdatnější šli ještě do Billiard clubu, kde jsme se zdrželi dlouho do rána. Někteří z nás se tam poprali, někdo zase zahazardoval v kostkách nebo na ruletě, či se sbližoval s pěknými cizími slečnami od vedlejšího stolu. V půl šesté jsme se již ti - aspoň trochu použitelní - přestěhovali na Veselku a odtamtud poté v sedm ráno před obchodní akademii, kde jsme uspořádali takovou menší techno párty pomocí Milanovi aparatury v autě. Přičemž na nás většina lidí koukala jak na blázny a jen se smáli. Ale o legraci tady šlo. Poté se šlo do školy spát. Po druhé vyučovací hodině nás však raději pustili domů. To musel být ráno v lavicích na nás pohled!