Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Běžím! Velice rychle mi ubývá sil, ale nezpomaluji, přestože dusot kopyt mých soupeřů se ozývá z velké dálky. Nemohu! Cílem probíhám jako vítěz a ostatní jsou náhle zapomenuti. Rychle mě obklopuje početný dav lidí toužící po mé fotografii nebo rozhovoru s mým jezdcem. Jsem velmi vyčerpaný, zpocený, ale šťastný. Oslňuje mě záře fotoaparátů. Velice ostrá a intenzivní záře. Dostihová dráha i novináři se začali rozplývat!
Byl to jen sen! Probudilo mě světlo ve stáji, ve které spávám. Dřevěná dvířka mého boxu se s vrznutím otevřela a dovnitř vešel můj ošetřovatel Daniel. Mladík byl drobné postavy, hubený v obličeji, měl kostnatá kolena, zářivě zelené oči a krátké havraní vlasy, které nosil neustále rozcuchané. Staral se o mě již od mého narození a velmi rychle se stal mým nejlepším přítelem. "Ahoj, Lucky!" pozdravil mě. Hbitě jsem vstal z měkké, vyhřáté slámy a pospíchal jsem Daniela přivítat.
Právě začínalo svítat. Ošetřovatel mi nejprve dolil čerstvou vodu do nádoby v zadní části mého boxu a pak mě několik minut jen něžně hladil po mohutném černém krku s tváří zabořenou v mé hřívě. Jeho ruce byly velice chladné. Na levém zápěstí měl hodinky, pohled na ně chlapce vyděsil. "Máme zpoždění!" oznámil mi a vyběhl ze stáje. Během chvíle se však vrátil a na rameni měl zavěšenou tašku s malým vyšitým koněm. Brašna byla plná pomůcek potřebných k důkladnému vyhřebelcování mé srsti a vyčištění kopyt. Daniel došel ke skříni označené jmenovkou, na které stálo tučným písmem "Lucky Lord". Vyndal z ní mé transportní kamaše. To znamenalo jediné - dnes pojedu na závody.
Velice rychle mnou prostoupil pocit vzrušení, ale dostavil se i nepříjemný pocit v oblasti žaludku. Začal jsem netrpělivě hrabat kopyty. Můj ošetřovatel ke mně opatrně přistoupil a v rukou svíral chrániče, které zabraňují úrazu v přepravníku.
Jsem neklidný! Dlouhé cesty bývají nejen nepříjemné, ale také stresující. Daniel mi nasadil ohlávku a také deku, aby mi nebylo během jízdy chladno. Poté mě vyvedl ze stáje. Stoupali jsme po mírném svahu před stodolu, u které byl připraven vůz. Po šikmé rampě jsem po boku svého přítele došel až do vozu, kde mě pevně uvázal, abych během přepravy nemohl otočit hlavu nebo se zranit. Konečně se dalo vozidlo do pohybu a z nerovné prašné cesty, která je na dvoře, jsme pokračovali po asfaltové silnici, což bylo mnohem pohodlnější.
Většina koní je již připravena. Z rozhlasu se ozývá zvučný ženský hlas, jenž oznamuje divákům jména a čísla závodníků. To je pokyn, aby se soutěžící seřadili ke startovacím boxům, z nichž bude tento dostih zahájen. Někteří koně jsou klidní, jiní nervózně přešlapují a někteří se dokonce vzpínají! Do závodu zbývá jen minuta. Železné dveře za mými zády se uzavírají. Jsem v pasti! Bojím se! Hrobové ticho, které nastalo, proříznul drnčivý zvuk zvonku. Je odstartováno!
Je to jako ve snu. Okamžitě se dotahuji na vedoucí dvojici. Po několika metrech jsem zpocený. Nervozita je pryč. Už cítím pouze touhu. Touhu být vítěz. Překonávám první překážku. Při odrazu jsem mírně zaváhal. Mohl za to strach z neznáma, ovšem můj jezdec mi rychle dodal odvahu, která mě na okamžik opustila. Další dva proutěné "skoky" překonávám s ledovým klidem.
Stalo se to velmi rychle. Náhle jsem pocítil v noze řezavou bolest. Každý krok mi působil hotová muka. Nemohu již pokračovat. Nedokážu to! Vnímám hbité seskočení závodníka z mého hřbetu a jeho zoufalé volání o pomoc. Lehám si, nohy mě již neunesou!
Přežil jsem! Byl to snad jen zlý sen? Pokouším se vstát. Bolest, která mnou prostoupí, mě však přesvědčila, že to je skutečnost. Kde to jsem? Jsem v nějaké ponuře osvětlené stáji, ve které není ani stéblo slámy, na které spávám doma. Hlasitým řehtáním se pokouším přivolat svého nejlepšího přítele - Daniela. Po chvíli čekání se konečně objeví. Není to však ten usměvavý kluk, na kterého jsem zvyklý. Jeho tvář je smutná. Ztěžka se posadil vedle mě a prsty mi cuchal hřívu. "Budeš mi chybět!" šeptal mi do ucha, ale hlas se mu třásl. Nasadil mi ohlávku a pomalu mě přinutil vstát.
Kam jdeme? Každý krok mě stojí mnoho sil. Je to divné místo. Děsivé místo! Nelíbí se mi tady! Odevzdaně pohlédnu na ošetřovatele, ten mi pohled oplatí. Jeho pohled je ztrápený a plný slz. Pláče! Zastavíme se před branou s nápisem "JATKA". Před ní stojí vrásčitý muž s chladnýma očima, hákovitým nosem a mastnými vlasy. Natahuje ruku a chlapec mu beze slov podává vodítko, na kterém jsem uvázán.
Cítím se zrazený a opuštěný. Jsem zmatený! Ržáním se snažím přivolat kamaráda zpět. On se však už neohlédne.
Pocit vítěze jsem za svůj krátký život poznat nestihl. Uvědomuji si, že svého šťastného cíle už nedosáhnu...

Vypravování o neslavném konci koně, který měl být legendou. Z tohoto boje vyšel Lucky Lord jako poražený. Daniel na něj nikdy nezapomněl! Napsal o něm knihu, ve které se však jeho hrdina dočkal šťastného konce!