Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pokusím se Vám převyprávět příběh, který se stal před mnoha a mnoha lety. Odehrál se v malé vesničce na jihu Čech. Bylo léto, sluníčko pražilo do zad a na návsi seděla skupinka dětí. Nudily se, a tak přemýšlely, co by měly dělat, aby krásný prázdninový den nepromarnily. Petra navrhovala skákat gumu, Matěj se chtěl jít koupat, Alenka si přála hrát šipkovanou. Nápadů sice bylo mnoho, ale ani jeden z nich si nezískal většinu, protože tyto činnosti se střídaly každý druhý den a oni dnes chtěli zažít něco neobyčejného. Až najednou Martina napadlo, že by mohli udělat navečer sportovní závody. Všechny děti byly nadšené. Dohodly se, že dnes budou závodit kluci a děvčata je budou jen povzbuzovat a druhý den to bude naopak. A tak se všichni s radostným očekáváním rozeběhli domů, aby se před závodem ještě posílily svačinou. Jen Ondra seděl smutně na návsi dál.
Když ho spatřila Lenka, jeho nejlepší kamarádka, přišla k němu a zeptala se: "Co se ti stalo, sedíš tady a tváříš se jako kakabus?" "Ale, kdybys věděla," povzdechl si chlapec, "asi na ty závody nepůjdu." "Ale proč?" zeptala se ho Lenka, "ty netoužíš po výhře?" "No, já..." opáčil chlapec, "vždyť víš, co se o mně říká... Nezvládl bych to, jsem nešikovný jako poleno! Vzpomínáš, jak jsem skončil na školní sportovní olympiádě?" Lenka si uvědomila, že poslední olympiáda opravdu pro Ondru nedopadla dobře. Při štafetovém běhu totiž zakopl, spadl, a tím zavinil prohru svého týmu. Lenka se nejdříve na Ondru v duchu rozzlobila, vždyť přece jeden nevydařený závod neznamená, že by byl nešikovný. Vzápětí ji napadla spásná myšlenka, jak svému kamarádovi pomoci. "Poslyš, co kdybys tam šel kvůli mně? Já bych ti půjčila kouzelný řetízek po mé babičce a s tím určitě všechny porazíš!" "Myslíš?" tázavě se ptal chlapec. "Určitě," řekla dívka a vyndala z kapsy starý zažloutlý řetízek s křížkem. "Vezmi si ho. Sejdeme se večer, budu ti držet palce!" řekla ještě spěšně a odběhla. "A stejně tam nepůjdu!" umíněně si říkal chlapec, ale v duchu už váhal.
Navečer bylo vše nachystané. Připravená byla běžecká dráha, skok do výšky i do dálky a spousta jiných disciplín. Děvčata stojí podél cesty připravená fandit a už přicházejí první sportovci. Je tu Janek, rychlý jako gepard, taky Milan, hbitý jako kamzík, a mnoho dalších závodníků. Mezi nimi rozpačitě stojí i Ondra. Lenka na něj radostně mává. Ale to už rozhodčí, kterého dělá Pavel, nejstarší ze zdejších kluků, ohlašuje, aby se závodníci dostavili k závodu v běhu na 400 metrů. "Teď nebo nikdy," říká si pro sebe Ondra, "vždyť mám ten řetízek a s ním přeci dokážu vyhrát." Je odstartováno.
Kluci běží a běží a už jim zbývá jen cílová rovinka. V čele závodu běží tři chlapci, nakonec těsně vítězí Ondra. Ozývá se nadšený potlesk a všechny děti Ondru plácají po zádech. "Že by to opravdu fungovalo?" pomyslí si. A i v ostatní disciplínách Ondra perlí a sbírá body. Závody se nachýlily ke konci, už zbývá jen slavnostní vyhlášení vítězů. Na třetím místě se umístil Jarda, druhý skončil Milan a první, první je ... Ondra!!! To je náhle radosti, že ani Ondra neví, co by řekl. A to už k němu běží Lenka. "No vidíš, já ti říkala, že to dokážeš."
"Lenko, já jsem tak šťastný!" Ale náhle si v duchu uvědomí: "Vždyť já jsem vlastně podváděl, musím se přiznat, vždyť vyhrát s pomocí kouzelného řetízku není čestné. Ale když nic neřeknu, tak se to vlastně nikdo nedoví. Lenka určitě neprozradí, že mi půjčila vzácný řetízek, je to přece moje nejlepší kamarádka." V tom k němu s diplomem a zlatou medailí přichází hlavní rozhodčí Pavel s ostatními dětmi.
Když mu chce Pavel předat cenu, Ondra ho náhle zarazí. "Musím vám něco povědět, já...já jsem švindloval, nezasloužím si první cenu!" "Ale co to povídáš?" zděsily se děti. "Víte, Lenka mi půjčila kouzelný řetízek a ten, kdo ho má, tak vyhraje." "Ale ty trumbero, ten řetízek není kouzelný, dala jsem ti ho jen proto, aby sis věřil. On ti nepomohl k vítězství. Dokázal jsi to sám!!" "Vážně?" nemůže uvěřit chlapec. "Já to opravdu vyhrál sám?" "No samozřejmě," ozývají se i ostatní děti. Ondra se raduje, děti s ním, a tím vlastně končí příběh chlapce, který si nevěřil, a díky poctivosti znovu získal své sebevědomí.