Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Celá nesvá sedím v čekárně a dokola na dveřích čtu nápis: Gynekologie.
Kolem sedí další dívky, ženy, ale na žádné nevidím takovou nervozitu, kterou pociťuji já. Před očima si promítám, co všechno tomuhle předcházelo.
Je to přibližně 3 měsíce, co jsem si byla koupit těhotenský test.
A to už sedím doma a slyším domovní zvonek... Doloudám se ke dveřím a za nimi spatřím Ivu, kterou už očekávám. "Ahoj Lis!" "Ahoj Ivi," odpovím na pozdrav a pozvu ji dál.
"Tak co?" ptá se a mě. Je hned jasné, že chce vědět, jak dopadl těhotenský test.
Pokrčím rameny, "nevím, podívej se ty, já se bojím... Je to na nočním stolku."
Iva pro test dojde a podá mi ho. "Sakra!" zakřičím a opřu se Ivě o rameno. "Ty, Lis, necháš si to?" zeptá se mě opatrně Iva. "Blázníš? Je mi 16, stěží jsem se první rok udržela na střední a navíc, Honzovi je to úplně jedno!"
Druhý den už na mě čtyřma očima kouká postarší sestřička. Prohlédne si mě od hlavy až k patě a zpět a povídá mi: "Vaši kartu už nám poslali, takže tady máte dotazník, ten vyplňte a pak mi ho doneste." V prázdné čekárně na koleni odpovídám pravdivě na otázky. Dotazník nevyplňuji déle jak 10 minut a už ho drží v ruce sestřička a podává ho doktorovi. Ten rychle očima přejede dotazník a povídá: "Teď mám sice volno a zákrok mohu provést hned, ale nejdřív koukněte na tohle a pořádně si to promyslete," podává mi menší katalog s názvem MATEŘSTVÍ nebo INTERRUPCE? a zajde zpět do dveří. Já se posadím naproti sestřičce a pročítám katalog. Ne, nerozmyslím si to ani po tom, co si přečtu, jak krásné je být matkou a s jakými riziky se při a po interrupci mohu setkat. Já si TO prostě nemůžu nechat.
UŽ JSEM ROZHODNUTÁ!
Doktor otevře dveře a s otazníkem v obličeji ukáže směrem do místnosti. Kývnu, zvednu se ze židle a s divokým proudem myšlenek a pocitů vstupuji do dveří. Asi po hodině těmi samými dveřmi vystupuji. Pípnu "Nashle" a už se nemůžu dočkat až budu doma. Avšak než zavřu dveře od ordinace, upoutá mou pozornost plakát, na němž je usmívající se miminko a pod ním nápis: "Opravdu ho nechcete?" Rychle zabouchnu dveře. 'No co, budu mít jiné!' pomyslím si...
A jsem zase zpět. V čekárně plné dívek a žen a přede mnou dveře s nápisem: Gynekologie. Najednou vyjde ze dveří sestřička a zavolá: "Další!" a já zjistím, že jsem na řadě.
Vejdu do ordinace a rozhlížím se kolem. "Dobrý den," pozdravím vychovaně, když spatřím paní doktorku. "Dobrý den," odpoví a pobídne mě, abych se posadila. "Vy jste slečna Lisa Štěpánková, že?" Kývnu, teď si ale nejsem jistá ani nosem mezi očima. "Vy jste si přišla pro výsledky vyšetření z minulého týdne, že?" Kývnu podruhé. "Při interrupci došlo k vážnějšímu narušení dělohy... Toto poškození nijak fyzicky neovlivní váš denní režim... Nadále budete chodit do školy a běhat za kluky, ale..." doktorka se zhluboka nadechne, "...ale nebudete moci mít nikdy děti."
Po místnosti se rozlije neúnosné ticho. Já zaryji svůj pohled někam do podlahy a tiše pláči. "I to se někdy při potratech stává... S tímto faktem jste jistě byla obeznámena. Rozhodnutí bylo pouze na vás..." Stále koukám do země a skoro ani nevnímám, co říká o adopcích a jiných možnostech dnešní doby. Po chvíli se zvedám a odcházím s nějakým papírem v ruce. Nepřítomně procházím ulicemi směrem domů a myslím na jedno:
Ano, rozhodnutí bylo na mně, ale já se rozhodla špatně.