Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2016 znělo Ztráta paměti
• zpracování: vypravování o událostech v Erikově životě, které vedly ke ztrátě paměti
• výchozí text: Erik se probouzí v nemocnici. Z posledních sedmi dnů svého života si vůbec na nic nevzpomíná. Až příchod nečekané návštěvy způsobí, že se mu z paměti vynoří první mlhavá vzpomínka. Od tohoto okamžiku se Erikovi postupně začínají vybavovat jednotlivé události...

Erik se probouzí v nemocnici. Z posledních sedmi dnů svého života si vůbec na nic nevzpomíná. Až příchod nečekané návštěvy způsobí, že se mu z paměti vynoří první mlhavá vzpomínka. Od tohoto okamžiku se Erikovi postupně začínají vybavovat jednotlivé události...

Pomalu otevřel oči. Bylo mu neskutečně zle. Bílý nemocniční pokoj, čtyři holé stěny. V levé ruce, kvalitně rozbodané od vlastních jehel, rozpoznal zavedenou infuzi.
"Co k sakru dělám ve špitále!?" zachroptěl.
V hlavě prázdno, jen jakési mlhavé vidiny a vzpomínky, které z těchto dojezdových stavů tak dobře znal. Před sebou zaregistroval nějakou modře svítící skvrnu, kde matně rozpoznal číslo sto sedmdesát. Jak se na ni zadíval ve snaze zjistit, o co jde, zatočil se s ním celý svět a jen tak tak se stihl předklonit a vyzvracet na podlahu. V tu chvíli do místnosti vstoupila mladá žena v bílém plášti. Mlhavá představa se měnila v mlhavou realitu.

"Ale ale, kdo se nám to probudil? Dobré odpoledne, mladý muži."
Ten hlas ho začal pomalu, až kouzelně navracet do světa.
"Doktorka Lenka Svobodová, těší mě. Je osmého října, půl páté k večeru. Na kliniku adiktologie vás přivezli přibližně před čtyřmi hodinami. Našli vás bezvládně ležet v parku u Masarykova nádraží. Řeknu vám, měl jste štěstí, takovou dávku málokdo vůbec přežije."

Erik jen civěl do prázdna. Honily se mu hlavou tisíce myšlenek a přitom ani jediná. Ten hlas, Lenka... Náhle mu to došlo. V lékařce rozpoznal svou spolužačku ze základní školy. Chodili na atletiku, zajímali se o biologii i fyziku a společně snili o studiu na medicíně. Jeho sny se rozplynuly v několika dávkách kvalitního heroinu. Ještě sedm let zpátky by se propadl hanbou do pekel, kdyby ho zahlédla v takovém stavu. I jejich rodiče se znali, pracovali společně v jedné nadnárodní společnosti. Rodiče! Náhle si Erik vzpomněl na mámu a na tátu. Neměl by jim aspoň zavolat? Jsou tak strašně daleko... Máma má určitě hrozný strach, vždyť jí včera ani neřekl... Pak ve svém zdrogovaném mozku došel k závěru, že ho vlastně otec před pěti lety vyhodil, když zjistil, že mu z účtu bez jeho vědomí mizí peníze. Měl by mu aspoň poslat omluvný dopis.

Z brouzdání minulostí ho vytrhla bolest na hrudi. Všiml si, že Lenka odešla. Třásl se po celém těle, náhlé přívaly nesnesitelného horka a zimy ho přiváděly k šílenství. Znovu se tupě zadíval na modrý monitor. Ukazoval hodnotu sto osmdesát pět, cítil, že ho zbytky sil postupně opouští. Přehnal to. Sto šedesát, sto dvacet, osmdesát dva, sedmdesát pět.
"Lenko..." zašeptal. Padesát, čtyřicet tři, třicet, dvacet šest. Mlhavá realita se mění v mlhavou temnotu. A Lenka je tak daleko...