Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je to již téměř deset let, ale pamatuji si to, jako by to bylo dnes. Blížil se 30. duben, noc čarodějnic, a jako každý rok jsme s partou kamarádů připravovali vše potřebné k vyvrcholení tohoto známého svátku - počínaje vybráním správně urostlého stromu na májku, následované jeho pokácením, přivezením na místo a konče jeho postavením. Obstarání jídla a pití a dalších věcí s tím spojených bylo samozřejmou součástí příprav.

Konečně nastal den D a my si ho náramně užívali. Když nastala noc, někdy kolem 23. hodiny nás napadlo, že bychom mohli jet pokácet májku do vedlejší vesnice. Dlouho jsme neotáleli a naše kroky směřovaly k vozidlu, s nímž jsme měli následně odjet. Otevřel jsem dveře a chtěl se usadit. Vtom ke mně přišla tehdejší přítelkyně Aneta: "Kam chceš jet?" zeptala se mě s úžasem v očích.
"Jedeme podřezat májku, za chvilku se vrátíme," prohodil jsem bez mrknutí oka.
"Jestli odjedeš, tak jdu domů," odpověděla rozhněvaně.
S nechutí jsem odešel od vozidla a kluci odjeli beze mě.
Chvilku jsme s Anetou seděli u ohně, ale jelikož jsme byli oba unavení po náročném dni, šli jsme domů.

Ráno jsem se probudil ještě před sedmou hodinou. V puse jsem měl vyschlo, a tak jsem se šel napít.
Crrr, začal mi zvonit telefon. Podíval jsem se na jeho displej, na němž bylo zobrazeno, že volá Pavel.
"Ano, slyším," zvedl jsem ho a ospalým hlasem promluvil.
"Čau. Můžeš, prosím Tě, přijít do klubovny?" ozvalo se z telefonu.
"Hned teď?" zeptal jsem se unaveně.
"Jo, hned teď," zněla odpověď.
"Za chvilku jsem tam," řekl jsem otráveně a položil telefon.

Po příchodu do klubovny mě překvapilo, že všichni sedí u stolu.
"Co se stalo? Vy jste ještě nešli spát, nebo jste už vzhůru?" byla moje první věta.
"Už víš, co se stalo, nebo ještě ne?" zeptal se Pavel.
"Ne, nevím," zněla moje odpověď.
"Kluci včera večer měli bouračku, Roman leží v nemocnici, Martina převezl vrtulník do Prahy a Tomáš to nepřežil!"
V té chvíli se mi zastavil celý svět. Uvědomil jsem si, že místo, na které jsem si měl sednout, jsem přenechal Tomášovi. Hrdlo mi vyschlo ještě více a já se nezmohl na nic...

Asi týden poté jsem se dozvěděl, že Roman požil před jízdou také alkoholické nápoje. Je to sice již delší doba, ale pokaždé, když projíždím kolem stromu, kde měli kluci autohavárii, si na to vzpomenu. To se nemělo stát!