Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ty chladné dny snad nikdy neskončí. Sice mám ráda to období, kdy si můžu zalehnout s dobrou knihou do postele a nic nedělat, ale tyhle dny o ničem mě už trochu přestávají bavit. Sedím v pokoji, na uších mám sluchátka a poddávám se mé oblíbené skladbě. Dívám se při tom, jak za okny padá sníh. Tomu říkám zábavná podívaná. Jenže co jiného můžu dělat, když jsem neustále sama doma? Koukám se, kolik je hodin a zjišťuji, že za deset minut bude půlnoc. Ten čas mě začíná zneklidňovat, když si uvědomím, že táta přichází domů z práce maximálně okolo desáté večer. Co ho asi tak mohlo zdržet? Po dalších neklidných myšlenkách se rozhodnu, že si půjdu lehnout. Snad mi táta ráno všechno vysvětlí...

Vzbudí mě neklidné klepání na dveře. Celá rozespalá si uvědomuji, že je ještě hluboká noc. Jdu tedy otevřít a za dveřmi najdu moji starší sestru, která před chvílí dorazila domů. Když se jí podívám do očí, naleznu v nich neklid a obavy.
"Táta ještě nepřišel domů?" ptám se, přestože odpověď už dávno znám.
Sestra mu prý i zkoušela volat, jenže několikrát spadla do hlasové schránky. V hrudi mne začne svírat ten dobře známý a úzkostlivý pocit, který vždy předvídal jen samé nepříjemnosti. Abych sestru trochu uklidnila, navrhnu jí, že zkusím obvolat pár tátových známých, jestli o něm náhodou něco neví. Z nás dvou jsem já byla vždycky ta, která ve všem hledala nějaké racionální vysvětlení.
Po několika telefonátech, kdy mi ani jeden z tátových známých nepodá žádné uklidňující informace, mi dochází, že se asi vážně mohlo stát něco hrozného. Vtom mi volá neznámé číslo. Nemocnice. Můj táta měl prý autonehodu a je ve vážném kritickém stavu. Se sestrou se tam okamžitě vydáváme.

Několik dní nato můj otec po velmi silném krvácení do mozku umírá. Říkám si, že na ten moment, kdy za námi přišel doktor s touhle smutnou zprávou, nikdy nezapomenu. Jak se mé sestře zalily oči slzami a jak jsem se já nemohla udržet na nohou. Přemýšlím nad tím, jak všechno mohlo být jinak, kdyby ten osudný den nešel do práce, jak jsem ho tehdy prosila. Uvažuji nad tím, že až budu umírat, vzpomenu si právě na mého otce, protože on na nás v posledních okamžicích svého života určitě také vzpomínal.

• jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2011 znělo Tohle se nemělo stát!
• zpracování: vypravování o tom, jak jste udělali něco, co vás následně mrzelo
• výchozí text: Kdyby člověk od mladosti až do stáří svého zapisoval všecky poklesky a hlouposti, který se dopustil, měl by každý velkou knihu... (Josef Jungmann, Zápisník, upraveno)