Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2011 znělo Tohle se nemělo stát!
• zpracování: vypravování o tom, jak jste udělali něco, co vás následně mrzelo
• výchozí text: Kdyby člověk od mladosti až do stáří svého zapisoval všecky poklesky a hlouposti, který se dopustil, měl by každý velkou knihu... (Josef Jungmann, Zápisník, upraveno)

Jednoho srpnového rána jsem se probudila a byla plná energie do nového dne. Cítila jsem potřebu udělat něco šíleného - zajít si třeba na místo, kam bych vůbec nikdy nešla, nebo se chovat jako malé dítě. Alespoň něco z toho, zkrátka jen tak si neobvykle užívat úplně obyčejný, pro ostatní nudný pracovní den. A tak se i stalo...

Ráno cestou do práce jsem jako obvykle nasedla do zapáchající přeplněné tramvaje linky č.16. Měla jsem před sebou třináct zastávek. Když tramvaj zastavovala na předposlední zastávce, spatřila jsem naproti sídlící kavárnu COFFEE DREAM. Ačkoli kávu nepiji a už jsem neměla moc času se zdržovat, abych stihla dorazit včas do práce, název podniku mě něčím zaujal a já cítila, že se tam musím jít podívat. Řekla jsem si, že se tedy porozhlédnu, co tam mají, a hned se zase vrátím a počkám na další tramvaj.

Jakmile jsem otevřela velké prosklené dveře, okamžitě mě uvítala usměvavá tvář jedné ze zaměstnankyň kavárny a pokynula, abych se posadila. Jen co jsem usedla a odložila si kabát stranou, už stála u mého stolu a povídá: "Dobrý den! Co si dáte?" V očích té paní nebo slečny byl velice milý a veselý pohled.
"Dám si dvojité latté a k tomu croissant, prosím."
"Hned přinesu," odvětila a do tří minut byla objednávka na stole.

U dobrého pití se samozřejmě dobře čte, tak jsem vytáhla z kabelky ranní zpravodaj a zjišťovala, co je ve světe nového. Jak jsem si tak četla, uběhly asi dvě hodiny a já si vůbec neuvědomila, že mám být již dávno v práci.
Najednou se ozval telefon. Přišla mi SMS zpráva od mé kolegyně, ve které stálo: "Kde jsi? Šéfová zuří, máš se jí ozvat, proč jsi nedorazila!"
"Sakra," řekla jsem si pro sebe a rychle začala vymýšlet dostatečně dobrou výmluvu.

Rozhodla jsem se, že jí to vysvětlím telefonicky. Vymyslela jsem si, že moji kočku přejelo auto a já musela rychle řešit všechny starosti a zařizování s tím spojené. Neozvání se jsem zdůvodnila jako vybitý mobil a nedostatek času hledat nabíječku. Vedoucí to vzala úplně v naprostém klidu a řekla, ať si pro dnešek odpočinu a zůstanu doma.

Byla jsem štěstím bez sebe! Měla jsem celý volný den, kdy jsem se mohla jen tak poflakovat. Podařilo se mi vymyslet skvělou výmluvu a za tento "mistrovský kousek" si přeci zasloužím odměnu! Objednala jsem si proto oříškové cappuccino s jemnou pěnou, posypanou drcenými mandlemi. Jeho lahodná vůně po chvíli zavoněla celou kavárnou.

Blížila se hodina obědové pauzy. Zavolala jsem své kolegyni a všechno jí pověděla: "Nebudeš mi věřit, ale ona mi všechno zbaštila. Normálně jsem jí řekla, že mi auto přejelo kočku. A to jsem nikdy žádnou neměla. Aspoň si po zbytek dne můžu lenošit v kavárně!"
Položila jsem telefon a všimla si, že vedle mě stojí ženská postava. Když jsem se ale podívala pořádně, s hrůzou jsem zjistila, že přede mnou stojí moje vedoucí! S nepřátelským pohledem směrem ke mně jen prohodila: "Zítra si můžete přijít podepsat svou výpověď..."

V ten moment jsem si uvědomila, jak velkou chybou bylo takhle lhát. Přišla jsem o své zaměstnaní, které jsem měla celkem ráda a ani už jsme se moc často nevídaly s mojí oblíbenou kolegyní.
Po nějakém čase jsem si sice našla novou práci, ale už to nebylo nikdy takové jako předtím...