Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ten den bylo krásně. Slunce prohřívalo skálu kousek od jezera. Z lesa vál chladný čerstvý vánek. Pískovcová stěna už jen čekala, až se připravíme a pokusíme se ji zdolat. Při pohledu na skálu se nabízelo více variant, pěkně složitých i snadných. Jako zkušený lezec jsem se nebál dokonce ani při prvovýstupu zvolit rovnou těžší z nich. Kéž bych byl tenkrát rozumnější...

Úvazek, lezačky, maglajzák... Vše bylo na správném místě.
"Dneska to bude paráda," utrousil jsem při navazování se na lano. Po důkladném zkontrolování vybavení jsem na Jirku odhodlaně zvolal: "Lezu!"
Ihned mi bylo vráceno: "Jistím!"
Ale v tu chvíli jsem se již drápal směrem vzhůru.

Prvních pár kroků šlo až podezřele snadno, jenže pak to přišlo - místa, kde člověk neví, kam sáhnout či kde se dostatečně zapřít. K prvnímu oku to byl možná metr, sám nevím, jak se mi podařilo zacvaknout presky s lanem. Každopádně pomalý výstup pokračoval.

Skála pozvolně přecházela do převisu, a já už neměl dost energie.
"Dober," vykřikl jsem a začal odpočívat ve stínu skály. Po chvilce už ale spoléhala tíha mého těla opět na všechny čtyři končetiny. A je to tu zas. Místo, jemuž by se raději vyhnul i gekon. Jenomže není jiná možnost, než pokračovat dál. Zvedám se bez jakékoli jistoty. Už abych měl cvaknuté lano, protože pád do několikametrového průvěsu lana by zrovna příjemný nebyl.

Preska už ťukne do skoby nade mnou, avšak co se nestane! Noha opustila své stanoviště, a já ji nechtěně následoval. V tu chvíli jako by se zastavil čas. Pozoruji vzdalující se oko a postupně si rovněž uvědomuji, kde až je poslední jistící bod. Jirka je zkušený, a tak mě už určitě dobírá...
Cestou míjím první oko, a začínám chápat, že k zemskému povrchu to asi nebude daleko. Lano se začíná napínat a já jak na houpačce letím kolmo ke stěně.

Bum! ozvalo se, když se dráha mé trajektorie proťala s tvrdým pískovcem. Ale co se to děje? Nevisím na místě, spíš naopak! Už zase zrychluji směrem dolů.
Čas se zastavil podruhé.
Dumám, co se asi mohlo stát, ale přerušuje mě kontakt s matičkou Zemí. Cítím jen palčivou bolest v noze, která se při pádu dostala pod tělo. Skoba, jež mě měla zachytit, dopadla hned vedle mne. Potvora jedna!

Jirka pohotově přiběhl a pomohl mi. Mohu být rád, že kromě šrámu na hrdosti a pár oděrek jsem si zlomil jen nohu. Svojí blbostí jsem si zkazil celý měsíc prázdnin. Od té doby již prvolezce dělám pouze na známých a hlavně jednodušších cestách. Kdoví proč...