Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem holka do nepohody. Pocházím z hor, bydlím uprostřed malé vesnice a tak je mi příroda blízká. Nebojím se žádného dobrodružství a strach mám pouze z výšek a pavouků. A proto když přišla nabídka od mé kamarádky, zda bych společně s jejími rodiči nepodnikla dvoudenní výlet po horách, ani ve snu by mě tenkrát nenapadlo, že budu nucena nocovat ve stanu.

Ráno po drastickém probuzení budíkem (mobil selhal) jsem se ještě plna elánu s ještě větší krosnou na zádech dovlekla na nádraží, kde už na mě všichni netrpělivě čekali. Sotva jsem dosedla na zadní sedadla, vlak se rozjel a já si blaženě oddechla. Ne však na dlouho. K mému údivu se hned na druhé zastávce ozvalo nadšené "vystupujeme!" Podvolila jsem se přesile a se zkřiveným úsměvem ve tváři vyrazila vstříc svému osudu.

Po prvních sedmi kilometrech se mé představy o krásně prožitém víkendu začaly poněkud otřásat v základech. Ovšem tiše. Nerada bych přiznala to, co ostatně už všichni kolem mě tušili. Avšak po dalších 20 kilometrech, byť krásnou přírodou, začaly protestovat mé poněkud napuchlé nohy v kvalitní obuvi "Made in China", a mé ochablé zádové svalstvo se začalo také ozývat. Soustrastné pohledy mých přátel vybičovaly mé tělo do fáze, kdy jsem byla schopna ujít (lépe řečeno doplazit se) zbývajících sedm kilometrů do kempu, kde na nás měl čekat vytoužený odpočinek. Když pominu dvouhodinové hledání klacíků na oheň (v širokém i dalekém okolí byl les zcela vyčištěný), tak závěr večera u kotlíku s gulášem se vydařil. Mé zbědované tělo tak vůbec neprotestovalo vůči nepohodlné karimatce na tvrdé zemi a já se v touze po klidném spánku schoulila do spacáku hned vedle mé kamarádky. Avšak co to!? Zpočátku docela příjemné šimrání přešlo v děsivé poznání, že ve svém spacím pytli nejsem tak zcela sama. Rychlostí blesku jsem vystřelila ze stanu a s hrůzou zjistila, že mým spolunocležníkem není jen má kamarádka, ale i hrozný a veliký škvor! A od tohoto osudného dne vím, že se výčet mých fobií rozšířil na veškerý lezoucí i létající hmyz!!!

Brzy ráno po probdělé noci (musela jsem přece dávat pozor na parazity, kteří by se chtěli hřát na mém těle) jsem byla k údivu všech nachystaná jako první k vytouženému odjezdu.
Cesta domů mi kupodivu ubíhala příjemně, snad za to mohla vidina mého načechraného polštáře v měkoučké posteli, o kterou se snad nemusím s nikým dělit (roztoči se nepočítají, ti nejsou vidět)!

A když se mě dnes někdo zeptá, zda bych neměla zájem přespat někde jen tak pod širákem? S úsměvem na rtech mu sladce odpovím: "NE!!!"