Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tenhle příběh se odehrál zhruba před pěti lety a jelikož je to asi nejhorší věc, která mě kdy potkala, nazývám ji svým největším trapasem. Když jsem vyšla ze šesté třídy základní školy s hezkým vysvědčením, slíbil mně a mému bratrovi taťka výlet do plzeňské zoologické zahrady jako odměnu. A opravdu... Hned druhý den jsme měli vyjet. Vůbec jsem nemohla dospat, moc jsem se těšila. A protože bydlíme na vesnici a tohle měl být opravdový výlet, rozhodli jsme se, že tentokrát nepojedeme autem. Ráno jsme dojeli od nás autobusem do Rokycan, kde jsme měli přesednout na vlak. Jenže podle našich asi tak rok starých informací měl jet zhruba za hodinu. A co teď? Tak jsme se s taťkou vydali na prohlídku města. Najednou nás přepadl strašný hlad... Nedaleko vlakového nádraží jsme si hezky nakoupili jídlo na cestu do vlaku a najednou jsem ji uviděla - moje oblíbená Coca Cola... Ta se v mém baťohu neztratí. No a pomalu jsme se vydali na vlak. Jaké to ale bylo pro nás překvapení, když se už vlak chystal k odjezdu. Tak jsme rychle všichni běželi k pokladně, předběhli asi deset lidí a křičeli jeden na druhého, že nám to ujede. Taťka běžel první, bratr hned za ním a já poslední s batohem plným jídla a pití. Naštěstí nás uviděl pan průvodčí, takže čekal, než všichni doběhneme a zapískal odjezd. Pěkně jsem si oddychla. Jenže jak jsem se tak rozhlédla, všichni ve vlaku se nám pěkně smáli. Mně to bylo jedno, hlavně že jedeme na výlet. Nikde nebylo volné místo, jen u jedné pěkně nafoukané a zlatem ověšené paní. Neochotně odpověděla na náš udýchaný pozdrav. Když si nás prohlédla od "hlavy k patě", svolila, že si můžeme přisednout. Jenže můj bratr se tím během trochu vyčerpal, rozbolela ho hlava. Tak jsem mu ochotně podala svoji Coca Colu. Ale nikdo netušil, co se za okamžik stane... Tím během se Coca Cola strašně napěnila. A jak tak seděl můj bratr přímo naproti té nesympatické paní a otevřel ji, láhev vybuchla. Možná že by to nebyla taková pohroma, kdyby ta paní na sobě neměla bílý kostýmek. Rázem byla spíš hnědá a hodně mokrá, Coca Colu měla úplně všude. Ovšem místo omluvy mi začal táta nadávat, takže celý vagón spolucestujících si vyslechl tucet vulgárních nadávek, moje nesmělé obhajoby, bratrovy výčitky. Škoda že ta paní ihned po tomto našem trapném výstupu opustila celý vlak. Všichni se mně smáli ještě víc, než když jsme dobíhali vlak. Naštěstí cesta z vlaku do ZOO a zpět k nám domů probíhala bez dalších problémů. Jenže to by nebyl tak úplný trapas, ten na mě ještě zdaleka čekal. Zatímco ubíhaly prázdniny, já se z toho strašného trapasu pomalu vzpamatovávala. A bylo tady září. Do školy jsem se zrovna moc netěšila. Navíc nám měli ten rok dát novou třídní učitelku, protože ta naše poměrně těžce onemocněla. A jak si tak kráčím do třídy s nápisem 7.A, objeví se proti mně zase ta nafoukaná paní z vlaku. No a co teď? Snad mě nepozná, ale hlavou mně mihlo, kdo by nezapomněl... Kryla jsem se mezi kamarády, ale zbytečně. Po příchodu do třídy bylo zcela jasno... Z jejích úst zaznělo: "Jsem vaše nová třídní učitelka". To byla pohroma, myslela jsem, že omdlím. Jízlivě se na mě dívala celou hodinu. Ta hodina mi přišla jako celá věčnost! Hned druhý den po přečtení abecedního seznamu žáků se na mě podívala, usmála a zadala mi vypracovat slohovou práci na téma: "Umění se omlouvat". Tudíž jsem použila příběh z vlaku. Zakončila jsem ho slovy, že bych se té paní chtěla někdy omluvit, že mě moje chování mrzelo. Naše nová paní učitelka omluvu přijala, tímto slohem. Nakonec jsem se stala její oblíbenou žákyní a ona mojí nejlepší učitelkou. Už se mi nezdá jako nafoukaná a nasympatická... Prý byla vystresovaná z pohovoru ohledně nového zaměstnání. Nikdo dodnes nechápe, proč mi dala poslední den, který jsem strávila na základní škole, jako dárek Coca Colu. I když se po tak dlouhé setkáme a vzpomínáme, hrozně moc se dokážeme zasmát "příhodě z vlaku", jak jsme ji společně nazvaly. Jen se mi svěřila, že ten kostým už raději nosit nikdy nebude.