Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• vypravování, příp. popis cesty autobusem

Stojím v prostředku hromadné dopravy. Už dlouho cestami po městě netrávím tolik času, jako když jsem žila v odlehlé městské části, tak si ani nevzpomínám, jak jsem prožívala mrtvé minuty, které plynuly kdykoliv se za mnou uzavřely dveře komerčního transportu.

Stojím v prostředku hromadné dopravy. Je tedy téměř nemožné otevřít mou knížku, kterou se pokouším přečíst už dva měsíce, za což se patřičně stydím. Protože jsem právě opustila budovu našeho vzdělávacího ústavu, je nevhodné uvažovat o tom, že bych si mohla doplnit svou nekonečnou nevědomost. Zabíjím nesmrtelný čas sledováním ostatních pasažérů.

Mozek se mi plní nezábavnými úvahami o tom, odkud paní v oranžovém kloboučku jede a jaké oči má dívka, za níž cestuje muž v černém kabátě, který v pravé ruce přidržuje čtyři bílé růže. Obzvláště zajímavým se mi teprve ukáže hoch, jenž neobyčejně normálně, snad až každodenně, sedí a hledí na neurčitý bod v dáli. Měl asi velmi těžký den, který se projevuje tím, že jeho oči zírají příliš dlouhou dobu do neznáma a je v nich vidět jen nic, jež se vidět nedá. Najednou ty oči rychle a mrštně jako krokodýlí stisk změní objekt své pozornosti. Teď pozorují semafor, na němž se právě rozsvítila červená. Hoch zrudl jako semafor a nervózně se dere k zavřeným dveřím. Snažím se zjistit, co se děje. Najednou to vidím. Hned ve vedlejším pruhu silnice jede meziměstský autobus.
Konečně se opět náš autobus rozjede a pak pomalu a klidně zastavuje ve stanici.

Mladík vybíhá ze dveří a řítí se skoky stejně ladnými jako gepard. Ve stejné chvíli meziměstský autobus zavírá dveře a odjíždí.
Také jsem vystoupila a je mi hocha líto. Ujel mu autobus...