Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Život na rozhraní dospělosti je pro některé dívky značně těžký. Převládají v nich pocity různé melancholické nálady, které bývají mnohdy až přehnané. Je to příběh o kladu a záporu.
Na jedné straně je dívka plná optimismu, má štěstí na talíři, jen si toho sama není vědoma. Na druhé straně tu máme dívku, která vidí svět černě a která věří, že se jí jistá smůla již nepustí. Veselá dívka má všude plno přátel, nebojí se mluvit ani riskovat. Druhá nikdy nemluví dobrovolně, protože věří, že jsou její slova zbytečná.
Když se této dívce podíváme do nitra duše, představíme si ducha barevného, který nemůže ven. Je zamčen, ale klíč nemá...
Tento duch dobré nálady ovšem touží po tom, aby se mohl bez obav a strachu bavit jako ostatní. Klíč však musí najít ten, který ho má rád a na něhož její zamčený duch dobré nálady čeká. Přitom má ale zalepená ústa, ten druhý ho musí vysvobodit z vlastní vůle.

Když se blížily usměvavé dívce narozeniny, zvala plno lidí, pozvala i dívku nešťastnou. Bránila se, protože si myslela, že bude v té společnosti jaksi navíc, ale usměvavá dívka ji nakonec přemluvila. Řekla: "Já Tě tam chci, protože mi na Tobě záleží!"
Dívka uvěřila, nasedla na autobus a jela směrem tam, kde se slavnost měla konat. Lidé, kteří se jako spolužáci zdáli nepřátelští, se probudili v neuvěřitelnou, pro dívku nereálnou představu. Lidé usměvaví, povzbuzující. Začala se zvolna smát...

Večer ještě nekončil, šlo se do čajovny, kde se všichni složili na uvolňovací dýmku s nechybějícím čajem povzbuzující chuti. Toto všem pomohlo k upřímnosti, kdy duch nešťastné dívky cítil, že bude zanedlouho vysvobozen právě usměvavou dívkou, která ji objala a řekla slovo, které je pro druhé samozřejmostí. Slova, jež pro leckterého neznamenají nic, ale pro ni všechno. Řekla: "Mám Tě ráda!"

Když to usměvavá dívka řekla, duch byl vypuštěn na svobodu. Dívka se štěstím rozplakala, objala svoji nejlepší kamarádku a řekla: "Děkuji".