Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ležela jsem na posteli u okna a jen tak koukala ven. Byly Vánoce a mně se hlavou honilo spoustu věcí a já díky tomu nemohla usnout. Slyšela jsem auta, šumění stromů, ale také jsem zaslechla hlas nějakého muže. "Veselé Vánoce vám všem!" Klekla jsem si a rozhlédla se. I přes husté sněžení jsem spatřila chlapíka v červeném oblečku a čapce. Vypadal jako Červená karkulka, ale přesto mi došlo, že je to Ježíšek. Zavřela jsem oči a začala vzpomínat. Byla jsem malá, tak pět let, byly též Vánoce a já ležela ve stejné posteli. Do pokoje přišla maminka s tatínkem a ukázali z okna. Stál tam na chlup stejný Ježíšek a v tu dobu jsem na něj ještě věřila. Vyskočila jsem, stoupla si a podívala se. Když jsem ho uviděla, začala jsem mávat a usmívat se. "Ahoj Ježíšku, napsala jsem ti dopis, dostal jsi ho?" Oplatil mi úsměv a vešel do vchodu našeho paneláku. Teď už vím, že to byl strýček Karel, ovšem předtím jsem ho nepoznala. Za chvíli přišel nahoru a dal mi spoustu dárků. Když jsem pak oči otevřela a přestala jsem vzpomínat, upřímně jsem si přiznala, že to už asi nikdy nezažiji, i když venku byl opět. Bylo mi totiž jedenáct a na Ježíška už dávno nevěřím. A navíc strýček před týdnem odjel slavit Vánoce do Německa. Znovu jsem se na něj podívala a spatřila ho zrovna, když přecházel silnici. "Au!" ozvalo se a já se lekla. Ležel tam na zádech a držel si nohu. Vyběhla jsem z pokoje do předsíně a tam se oblékla. Když jsem došla k tomu pánovi, poznala jsem v něm taťku. "Co to tu vyvádíš?" "Strýček letos nemohl, tak jsem za něj zaskočil," usmál se, ale bylo vidět, že ho ta noha bolí. "No to je skvělý, taťka si zlomil nohu a Vánoce se zkazily..." Když jsem tohle řekla, moc jsem nad tím nepřemýšlela. Docela jsem se totiž zmýlila. Celé Vánoce jenom s úsměvem opakoval, že nejlepší prý na tom je, že ho všichni obskakují. Začala jsem se smát taky. No vlastně jsme se začali smát všichni a skoro jednohlasně si řekli, že se ty Vánoce přece jenom povedly.