Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• vypravování/popis našich vánočních svátků

Vánoce jako svátky klidu jsem naposledy vnímala snad jako malé dítě. Jezdili jsme po všech příbuzných, těšila jsem se ze sněhu a užívala si, když se mě někdo zeptal: "Aničko, co si přeješ od Ježíška?"
Nyní, čím jsem starší, se mi pohled na Vánoce začíná zcela určitě měnit.

Stojím v obchodě, přihazuji do košíku věci podle maminčina seznamu, když se tatínek zeptá: "Tak co, už máme všechno?"
"Ne," zní moje odpověď, "ještě slané tyčinky a brambůrky..."
Na tatínkovu otázku, zda je to nutné, se na sebe podíváme, pokrčíme rameny a obě položky přihodíme do košíku. Pak dále pokračuji ve sledování lidí a jejich přeplněných košíků.

A pak je tu další věc - vánoční úklid. Této pro mě neoblíbené a chaotické akce jsem doma účastníkem rok co rok. Každý má svou předem danou úlohu, jak se na úklidu bude podílet a s čím pomůže. Po několika hodinách práce se rozhodnu dát si pauzu a kouknout se na pohádky. Vtom se z vedlejšího pokoje ozve: "Na to zapomeň, žádné pohádky nebudou!" A tak jdu zase pracovat...

Obejdu rodiče, zda nechtějí zabalit ještě nějaké dárky a pustím si k tomu aspoň koledy. Maminka dělá večeři a tatínek usazuje stromek do stojanu. Jeho zdobení je na mě. Ozývá se zapraskání skla a maminka se ptá: "Tak která to zase byla?"
Skláním se nad střípky mé oblíbené baňky na zemi a říkám si, kdybych tolik nepospíchala, nemusela mi spadnout.

Po dozdobení stromečku pod něj nanosím zabalené dárky. Maminka z kuchyně s úlevou volá, že jídlo je již hotové. Nyní se zdá, že už je to všechno. V tu chvíli cítím zvláštní pocit a uvolněnost. Konečně si začínám užívat toho, že jsou Vánoce. Po celém dni usedám na gauč a pouštím si moji první pohádku. Zbytek svátků již všichni říkáme: "Konečně to máme všechno za sebou."