ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.30
Hodnoceno: 77x Prosím, ohodnoť práci

Vánoce u nás doma aneb Jaký mám vztah k Vánocům - těm svátkům klidu a míru!

- vypravování s popisnými prvky; zamyšlení nad Vánocemi

Je večer. Štědrý večer. V lese se právě něco probudilo. Co to asi je? Je to duch Vánoc. Duch Vánoc se neslyšně plíží po nádherně klidné vesnici. Je už docela tma, všude je krásně bílo, asi proto, že celý den sněžilo. Hodiny na kostelní věži právě odbíjejí půl šesté. Duch Vánoc obchází vesnici a přemýšlí, kde by mohl splnit nějaké přání nebo vykonat dobro. Zastaví se před polorozpadlou chatrčí. Podívá se oknem dovnitř a vidí, jak u chudě prostřeného stolu právě večeří dvě děvčátka se svým otcem. Jeho zrak pak zabloudí pod vánoční strom. Co to? Jak to že pod takovým krásným stromem nejsou dárky? To přece není možné. Děti by měly dostat na Štědrý den dárky! A tak mávne rukou a z polorozpadlé chaloupky je najednou krásný dům. Otec se tomu nestačí divit. Co se stalo? Co je to? Otec začne panikařit, pak se ale uklidní. Vzpomene si na ducha Vánoc. Jak je možné, že na něj zapomněl? Nejspíš proto, že už je dospělý a dospělí na kouzla a duchy nevěří. Najednou slyší dětský smích a velkou radost. Ale proč? Podívá se a pod stromem je hromada dárků. Od teď už zase bude věřit na ducha Vánoc. Šel ven před dům a viděl, jak duch Vánoc pomalu odchází k lesu. V lese znovu spokojeně usíná, protože způsobil štěstí třem lidem. Už zase spí. Slyšíte, jak odfukuje? Tak se běžte podívat do lesa. Spí a probudí se ZASE ZA ROK!

Tak takhle jsem si vždy představovala Vánoce. Radost, štěstí a dobrá nálada. Doma jsem jako malé dítě prožívala hezké vánoční svátky. Vyráběli jsme ozdoby, pekli cukroví, chodili do lesa na větvičky a všechno to mělo své kouzlo a atmosféru. V pozdějším věku jsem psala Ježíškovi, slibovala, že budu hodná a vydržela se postit, abych večer viděla zlaté prasátko (i když jsem ho nikdy nespatřila). Ale idylické a nádherné Vánoce trvaly jen do mých patnácti let. Často, když někomu oznámím, že nemám ráda Vánoce, se mě lidi opatrně ptají, co se stalo, jestli náhodou někdo neumřel. Zamyslela jsem se nad tím a uvědomila si, že umřel. Umřel duch Vánoc u nás doma. Posledních několik let si to už prostě neumím užívat. Asi od té doby, co jsem zjistila, že neexistuje Ježíšek. Jako malou holku mě to docela zaskočilo.
Jak se blíží Vánoce, dostávám se do stresu. A určitě nejsem sama. Je mnoho lidí, jež by Vánoce nejraději vyškrtli z kalendáře a dělali, že se nic neděje. Tak jako někteří, dárky nakupuji 23. prosince a většinou jsou to hlouposti, které jsou absolutně neužitečné. Ale co mám svým příbuzným koupit? Asi dva týdny před Vánoci se dostává do špatné nálady i můj táta, sice nevím z jakého důvodu, ale je to na něm na první pohled poznat. Rozmrzele chodí po domě a kde může, tam do něčeho kopne a pak se rozčiluje.
Vánoce začaly opravdu zvláštně. Noc před nimi se mi zdál sen, že jsem dostala na vysvědčení samé pětky a kvůli tomu jsem nedostala dárky, takže jsem se prudce vzbudila a udělala si bouli na hlavě. A aby toho nebylo málo, když jsem lezla z postele dolů, zakopla jsem a málem jsem si zlomila nohu. Dobelhala jsem se do kuchyně, nasnídala se a šla jsem si nahoru do patra číst. U čtení jsem usnula a vzbudila jsem se asi o půl jedenácté. Po zbytek dne - až do tří hodin - jsem byla s tátou a se sestrou venku.
Na Štědrý den pokaždé propadám čirému zoufalství. Ráno, zatímco maminka s tátou jdou za babičkou s cukrovím a vánočkou a pak společně putují na hřbitov, sestra se válí u televize a já zdobím stromek. Máme živý, nejčastěji kupovaný v nějakém velkoobchodě, třeba v Makru (obvykle je to borovice). Každoročně rychle opadává a všichni jsou otráveni tím, že se musí jehličí uklízet. S ozdobami mi nikdo nepomůže, když se snažím donutit sestru, aby mi je přinesla z půdy, kde je máme uklizené, jenom se pohádáme a já jsem naštvaná. Během dne jsem rozšlápla dvě skleněné ozdoby, snědla několik čokoládových ozdob a taťka mi za to vynadal. No nevadí. Na strom nedáváme elektrická světýlka, ale klasické voskové svíčky, které mi nejdou nikdy nandat. Musíme být velmi opatrní, pokud je zapalujeme, protože nám je často shazuje kočka. Když se konečně doperu se stromem, tak ho kočka shodí a je zase co dělat (třeba ne hned, ale během těch vánočních svátků je strom na zemi minimálně dvakrát a vypadá pak jak po zemětřesení, což maminku znervózňuje, ale upravovat to musím zase jenom já). Odpoledne se začíná s přípravou jídla. Salát dělám já den předem, aby byl uležený a na Štědrý den s maminkou obalíme řízky z kaprů. Poslední dva roky kuchám kapra sama, protože můj táta by radši koupil rybu z Plusu, ale to já nechci. Po půl hodině už toho mám až nad hlavu a všechno mě bolí. Ale jak řeknu slovo, maminka pravidelně prohlásí: "Když ti to dělá problémy, tak já si to udělám sama." A to takovým tónem, že si radši pokračuji dál. Večer už je maminka nervní, že se jí pomalu smaží řízky a že babička s tetou pořád nejdou a že budeme večeřet bůhví kdy. Večeře je to jediné, na co se těším. Je tam společně celá rodina. Přijíždí babička z Prahy, je zde i babička s mou tetou z Nového Strašecí. Bohužel večeře je bez dědečků, protože mi oba umřeli. Povídáme si a všichni si dávají pozor na jistá témata, abychom se nepohádali, je to prostě taková tichá pohoda. Říkáme si, co se nám za ten rok líbilo či nelíbilo, povedlo nebo nepovedlo, co budeme dělat, jak se vlastně máme, protože jindy na to není čas. Vždycky jím strašně pomalu, abychom se tak co nejdéle zdrželi, ale táta se sestrou to obvykle zhltnou a pak jsou neklidní a už musíme ke stromu. Nejdříve si táta s mámou šli popovídat s Ježíškem. Poté zazvonil zvonek, všichni si oddechli a tlačili se z kuchyně ven a vešli do obývacího pokoje. Sedíme tam obvykle už před sedmou hodinou, rozebereme dárky trochu netradičním způsobem - sedíme v kruhu a každý vždy vybalí jeden dárek, takhle to jde dokola, dokud pod stromečkem nic nezbude. Maminka mi vyčítá, že jsem nevděčná a neumím projevovat radost, tak já poděkuji a pak sedím a koukám a přeji si, aby už bylo pozdě a šlo se spát. Občas chodíme i na půlnoční mši.

Ta hodinka kolem půlnoci, to jsou moje Vánoce, kdy jsem s lidmi, které mám ráda a před kterými se nemusím přetvařovat jako doma. Trávím čas s přáteli. Nejčastěji chodíme po městě a povídáme si, popřípadě si jdeme posedět někam na horký čaj, když je zima. Když dorazím zpět domů, jdu si lehnout a čekám, kdy přijdou zahrát koledy. Máme tu totiž takové nadšence, kteří v noci chodí a hrají pod okny koledy. Hrají asi na víc nástrojů, ale mně zní v hlavě krásná trubka. A když padá sníh, koukám na ně z okna a poslouchám je a mám zase na pár minut vánoční náladu.

Když nad tím tak přemýšlím, tak ani nevím, jak Vánoce vznikly. Jelikož už jsem ve druhém ročníku gymnázia, říkala jsem si, že je to docela podstatná věc vědět něco o Vánocích, tak jsem prohledala několik internetových stránek a nějaké základní údaje jsem si přečetla. O Vánocích lidé dodržovali a někdy i dodržují mnoho tradic. Tradovalo se, že počet lidí u stolu nesmí být lichý, proto se na tento večer často zvali hosté tak, aby byl počet hostů doplněn. Před večeří byla pravidlem modlitba a přání, aby se všichni opět sešli příštího roku ve zdraví. Večeře bývala bohatá a mívala několik chodů. Část zbylých pokrmů od večeře se nosila do chléva dobytku, kladla se ke kořenům stromů v sadě nebo se házela do studny, aby dávala celý rok pramenitou vodu. Vše bylo v rukou magie. Tradice stavění jeslí (betlémů) je asi z 11. století. Vznikla i řada vánočních koled. Zdobení vánočního stromku není v našich zemích příliš starým zvykem. Podle lidové víry byl Štědrý večer a po něm následující noc nejvhodnější dobou k předpovídání budoucnosti. Po večeři se rozkrajovala jablka (kříž = smrt, červivé jablko = nemoc, hvězda = štěstí, majetek, zdraví), louskaly se ořechy, lilo se do vody roztavené olovo. Nejvíce pověr se soustřeďovalo kolem případného sňatku a volby partnera svobodných dívek (pouštění skořápek po vodě, házení střevícem nebo vysekávání děr do ledu, v nichž měla dívka spatřit tvář nastávajícího (příkladem může být Erbenova báseň Štědrý den).
Tak to je něco málo z historie, ale teď jsem v současnosti. Co jsem tedy vlastně dostala? Ježíšek byl letos velmi štědrý, dal mi kabelku, stříbrný přívěšek, jako každý rok dvoje dlouhé chlupaté a barevné ponožky, několik CD s hudbou ... no kdybych v tom výčtu měla pokračovat, seděla bych nad papírem do večera, takže skončím.

Očekávala jsem leccos, Vánoce však byly letos oproti minulým rokům klidné. Už jsem ale ráda, že to mám za sebou. Tak zase za rok!

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Vánoce u nás doma aneb Jaký mám vztah k Vánocům - těm svátkům klidu a míru!







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)