Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednoho prosincového večera jsem se s tatínkem vsadil, že když přinese vánoční stromeček až těsně před nadělováním dárků, budu mu celou zimu pomáhat s uklízením sněhu před garáží. Tatínek nebyl proti a dokonce řekl: "No proč ne? Vždyť v naší vesnici nebude problém sehnat stromek na poslední chvíli." A navrhl, že kdyby sázku náhodou nevyhrál, koupí mi nové kolo. A tak byla sázka uzavřena.
Nastal Štědrý den, maminka balila dárečky, připravovala bramborový salát a s klidem v duši čekala na tatínka, který ještě na poslední chvíli dokupoval dárky. To ovšem ještě netušila, že stromeček nebude zdobit okolo poledne, ale až pozdě večer. "Ach, ta bude nadávat, až se dozví o naší bláznivé sázce," myslel jsem si.
Bylo poledne a tatínek přišel domů s úsměvem na tváři a šibalsky se usmíval. Maminka začala být neklidná, když neviděla stromeček. "No, Petře!? Kde máš stromeček? Myslela jsem, že ho po obědě ozdobím." "Neboj, bude," odvětil tatínek a maličko mě kopl pod stolem. Jen jsem se na něho podíval, kdybych se třeba jen pousmál, mamince by to bylo podezřelé. Po obědě jsem šel i já zabalit dárky a chvíli jsem si četl. Bylo už 5 hodin a tatínek ještě pořád seděl s novinami v křesle, s cigaretou v ruce a v klíně mu pospávala naše kočka Míca. Šel jsem za ním a říkám, že už je docela pozdě. Ale tatínek jakoby nevnímal. Byl myšlenkami někde pryč. Možná někde u moře, protože zimu přímo nenávidí. 'Dobře, ještě chvíli bude v klidu sedět, ale pak se zvedne jako tornádo a poletí pro ten vánoční skvost,' to jsem si byl jistý, a tak jsem šel za maminkou do kuchyně a povídali jsme si o loňských Vánocích.
Když hodiny odbily 6 hodin, maminka už doslova zuřila a nadávala: "Petře!!! To snad nemyslíš vážně! Nikdy jsme v 6 hodiny nebyli bez stromečku!" A tatínek jen mávl rukou, oblékl se a odešel s úsměvem na tváři. A já věděl proč. Stromek totiž postavil vedle našeho smrčku na zahradě a tudíž jen stačilo pro něho dojít. Po 5 minutách se rozlétly dveře, v nich stál tatínek, ale už ne s úsměvem. Zuřil! "Kam jsi ho schoval!??" křičel na mě. A začínal být nervózní. V tu chvíli se do toho zapojila maminka a snažila se porozumět naší malé hádce. Já o ničem nevěděl a nechápal jsem, kam se ten stromek mohl podít.
Hodiny pomalu utíkaly a taťka přemýšlel, kde může sehnat alespoň umělý stromeček. Maminka byla ovšem nějak neočekávaně klidná... Když odešla do kuchyně prostřít stůl, potichu jsem ji následoval, aby mě tatínek neslyšel, a povídám jí o sázce. Maminka se jen pousmála, mrkla okem a pohladila mě. Já nechápal. "O co tady jde?" napadalo mě. Tatínek už si nečetl noviny, ale chodil po obývacím pokoji sem a tam a jen rudl. Já už byl také nesvůj.
"Pojďte, večeře je na stole!" volala maminka. A tak jsme se usazovali u stolu a maminka si ještě odběhla pro kapesník do ložnice. Jak se potom ale ukázalo, nešla pro kapesník, ale pro tatínkův stromeček, který vzala ze zahrady a potají ho ozdobila v ložnici. Takže po večeři jsme přišli do obývacího pokoje a vypadalo to, jako by nám stromeček přinesl skutečně Ježíšek. Byly to mé nejkrásnější Vánoce. A tatínek? Ten se o maminčině "krádeži" dozvěděl až po dárcích. A představte si, co jsem dostal. Tatínek sice sázku neprohrál, neboť do toho zasáhla maminka, ale já vysněné nové kolo přesto pod stromečkem našel. Panečku, to bylo radosti! A aby to bylo fér, tak jsem pomoc s uklízením sněhu dodržel...