Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• autorovi bylo v době napsání této slohové práce 13 let

Jako každý přispěvatel do této databáze slohových prací i já mám zážitek, o který bych se s vámi velice rád podělil. Snad se vám zalíbí.
Dovolte, abych vám vyprávěl příběh o tom, jak jsem se pošetile pokusil zachránit mého milovaného kapříka...

Mnozí si Vánoce minulého roku dozajista užili a mohou na ně vzpomínat jako na příjemné dny strávené s rodinou nebo blízkými přáteli. Já s vámi tyto pocity, bohužel, sdílet nemohu.

Kapr - tradiční vánoční jídlo, téměř pro každého samozřejmost, ale ne každý zachovává tradici a nechává kapra plavat několik dní ve vodě...

20. prosince taťka donesl domů kapra a nechal ho ve vaně.
Již při našem prvním setkání, jakmile jsme si navzájem zhluboka pohleděli do očí, mezi námi zapustilo kořeny jakési tajuplné pouto a já jsem ho začal mít rád. Chodil jsem k němu chvilku co chvilku a postupně se z něj stal můj velice dobrý kamarád, často jsem si s ním povídal, občas mu i četl úryvky z novin, aby věděl, co se ve světě děje nového, ale nikdy mi nic neřekl, což mě dodneška opravdu mrzí. Dokonce jsem si svého okatého přítele i pojmenoval. Dal jsem mu jméno Eda - Eda Kolotoč, jelikož rád plaval dokolečka jako na kolotoči. Nejspíše mu to dělalo moc dobře.

Po dvou dnech, kdy jsme se již velice dobře znali a byli z nás nejlepší přátelé na život a na smrt, jsem začal v hlavě přemítat, že to nebude trvat dlouho a bude se smažit. S touto skutečností jsem se nemohl smířit a začal kout plány na jeho záchranu. Rozjel jsem operaci s názvem: Zachraňte kapra!

Den před čtyřiadvacátým prosincem v noci jsem se k němu tiše přikradl. Můj plán byl prostý: odnést ho do nedalekého rybníka, aby mohl žit vesele dál.
Musel jsem pracovat velmi potichu, abych někoho nevzbudil. Vyndal jsem kapra z vany, strčil si jej do předem připravené igelitové tašky a pomalu se plížil z domu ven.
Vtom něco slyším! Kroky! 'Krucipísek,' musím se schovat, povídám si v duchu. Ovládla mne panika, kroky se přibližovaly, v zoufalství jsem se pokusil ukrýt v kuchyni.

Do místnosti vkročil táta a začal ji prohledávat. Bál jsem se - ne o mě, ale o mého milovaného Edu! Hlavou mi běhaly myšlenky jako na běžícím pásu. Co když mě odhalí!? Co se stane s kaprem? Stihne ho stejný osud jako bezpočet ryb před ním?

Ale tu se Eda začal mrskat a tím na nás upozornil. Taťka mě odhalil...
Nestačil se divit tomu, co vidí. Krčil jsem se polonahý pod stolem a v ruce svíral tašku. Nemusel se ptát, co v ní je, podle pohybů to bylo naprosto jasné.

Nechtějte vědět, co následovalo. Začal zuřit, křičet na mě, že nejsem normální, ptal se mne, co mě to popadlo. Ale po chvíli s tím řáděním přestal a začal se hlasitě z plných plic smát. Já byl zklamaný, nedokázal jsem Edu zachránit, byl jsem přinucen ho vrátit do vany a jít spát. Jenže jsem nedokázal usnout, myslel jsem na to utrpení, které bude muset podstoupit. Zítra dožije své dny, už nikdy nebude plavat ve vodě s ostatními rybami a užívat si všech krás života.

Další den ho opravdu stihl krutý osud, kterého jsem se tak bál.
Chudák kapřík, jak náramně jsme si my dva rozuměli! Ale musím přiznat, že byl opravdu chutný...

Jsem nejspíš trošku blázen, když jsem se pokusil zachránit vánočního kapra, ovšem každý je nějaký, příroda mě takto stvořila a jí s tím asi už nic nenadělám.
Vezměte si z mého zážitku ponaučení a nesnažte se zachraňovat štědrovečerní večeři, je to zbytečné!