Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1. Podzimní den
2. Usínám
3. Příprava na dostih
4. Dostih
5. Probuzení

Byly podzimní prázdniny. Ten den se krásně vydařil. Dopoledne i odpoledne jsem strávila u koní s jednou mou kamarádkou, a protože jsme se dlouho neviděli, bylo o rozhovor postaráno ... "Tak jak se ti líbila Velká pardubická?" ptám se jí. A ona začala: "Jo, Velká pardubická, to je krásnej dostih ... Škoda jen toho jednoho koníka, kterej si asi zlomil nohu a oni ho dali zastřelit. Jinak klisně Registaně jsem fandila už vloni a letos jsem jí to přála zase!" Náš rozhovor jenom o koních probíhal skoro celé odpoledne. Jenže už v sedm na mě čekali doma rodiče s večeří.

Po večeři a všem tom ostatním jsem se asi v deset rozhodla jít spát. Usínala jsem pomalu a občas mě ještě něco probudilo, avšak zanedlouho na mě přišel tvrdý spánek... Už nevím, co se mi všechno zdálo, i když jeden sen si pamatuji docela živě. A o tom vám teď povím.

Žokej, to bylo moje povolání. Trénovala jsem se svým koněm - klisnou zapsanou v plemenné knize anglického plnokrevníka, Dagonou - pilně každý den. Skákaly jsme přes prouťenky, vodní a suché příkopy, oxery, atd., běhaly jsme spolu se stájovými kolegy mé kobyly. Všechno probíhalo podle plánů, ale Velká pardubická se neodvratně a rychle blížila. Dva dny předem jsme se přesunuly na pardubické závodiště, abychom se poslední dva dny mohly soustředit na tolik očekávaný dostih. Najednou byl den "D" tady. Ráno nás překvapilo mlhou a ne moc pěkným počasím, bylo docela chladno, ale vzrušení a tréma úplně přehlušila to chmurné počasí. Start nejstaršího a nejtežšího kontinentálního dostihu měl začít v šestnáct hodin a deset minut, ale nepatrně se zpozdil... Startovalo devatenáct koní včetně nás, jako například favorizovaná klisna Registana, Retriever, Harry in a hurry, Luzcadou, Narrator, Hastaven, Decent Fellow, Kyrton, Mascul a další.

Mé hodinky mi již ukazovaly čas šestnáct hodin a deset minut, když v tom přichází Peruán, aby všech devatenáct koní a jezdců odvedl stejně jako vloni na dostihovou dráhu. Proběhl zkušební cval. Docválali jsme na místo startu a najednou slyším hlas nějaké paní: "Seřaďte se, otočte koně na pravou ruku a START!" 114. Velká pardubická zahájena. Bylo to jako ve snách, ono to tak vlastně bylo... A jak cváláme po dostihové dráze, objevuje se před námi první překážka, zanedlouho druhá a třetí. Už ani nevím, kolik překážek a jak dlouhou dráhu máme za sebou a vidím ten očekávaný Taxisův příkop. Jako první ho zdolává Registana, jako druzí my a ty za námi už nevnímám. Za chvilku je před námi Poplerův skok, kde tenkrát kapitán Popler spadl a kůň mu prošlápl hrudník; ten zdoláváme jako čtvrtí. Dostali se před nás totiž Retriever a Hastaven. Ale už v oranici se zase dostáváme na druhé místo za Registanu, za oranicí následuje překonání Irské lavice. Tam jsme měly menší komplikace, ale zvládli to ostatní a my taky. Druhou pozici jsme si držely až do cílové rovinky. Za poslední překážkou jsme s Dagi zkusily zaútočit na pozici první. Podařilo se a jako první se blížíme k cílově podkově. Vítězíme nad Registanou a Peterem Gehmem o třičtvrtě délky.

Ani nejsme dvacet metrů za cílem a slyším budík, ale nevím odkud. Najednou mi to dochází, budík ještě v polospánku zaklapnu a probouzím se a přemýšlím, co se mi to vlastně zdálo... Ano, už vím, vybaví se mi vyhraný dostih Velké pardubické steeplechase cross-country a ještě k tomu s mým koněm. "To je paráda," pomyslím si, jěště kdyby to tak byla pravda. Ale sen to byl krásný. Vzpomenu si na něj asi po každé, až budeme cválat s Dagi po kdejaké rovince.