Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

To bylo takhle jednou v zimě. Jel jsem autobusem, už ani nevím kam, a protože jsem se nudil, prohlížel jsem si lidi, co jeli se mnou. Několik sedaček ode mě cestovala matka s malou, asi šestiletou holčičkou. Nedalo se jich nevšimnout. Holčička neustále vyváděla nějaké nesmysly, vydávala různé zvuky, prozpěvovala si jakési falešné melodie, chvílemi stála na sedadle, poskakovala a bušila do okénka. Svou aktivitu neustále stupňovala, ale matka, jako by ani nejela s ní, vůbec si toho nevšímala. Na zastávce nastoupila do plného autobusu jakási stará žena s holí. Šla směrem k nim. Patrně se naivně domnívala, že by si tam mohla sednout. Nicméně holčičce ani její matce nebylo trapné, že nad nimi tak výmluvně postává, takže dělaly, jako by si jí ani nevšimly. Když se autobus opět rozjel, holčička se začala znovu věnovat svým aktivitám. Pohupovala nožkou a tu a tam se strefila do kolena té stařeny, která to zprvu trpěla, nicméně po jisté chvíli jí už trpělivost opustila.
"Přestaň mi laskavě kopat do té nohy, už takhle ji mám chromou dost," napomenula ji.
"Co si to dovolujete? Jak se můžete vůbec opovážit takhle se navážet do mé dcery? Já ji vychovávám podle zásad volné výchovy a vy mi ji takhle manipulujete," začala se hádat matka.
Vtom se ale odněkud ze zadního sedadla zdvihla postava jakéhosi mladíka. Na hlavě fialové číro, koženou bundu, kruh v nose - zkrátka punker. Přišel k matce a prohlásil: "Já jsem taky měl volnou výchovu, a podívejte se, jak to dopadlo." S těmito slovy si sáhl do úst, vyňal velkou nechutnou žvýkačku a přilepil ji matce na brýle. Potom zase důstojně odkráčel na své místo...