Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Vstávat!" zařinčí naše vychovatelka konvice. Převrátím se, neboť my skleničky spíme okrajem dolů, tudíž dnem nahoru. Asi bych se měla představit. Jmenuji se Marie. Jsem jedna z mnoha skleniček ve školní jídelně. Moje kamarádka je Lucie, protože ona má uštíplý okraj a to je u nás skleniček hrozně moderní. Jen těm kuchařkám se to nelíbí. Teď zrovna vaří guláš na dneštní oběd.
Ráno je vždy nejnudnější. Musíme stát v pozoru a jen čekat, až hodiny odbijí poledne. "Bum, bum" - dvanáctkrát udeří a už se sem hrne dav dětí, každý si vezme jednu z nás a běží ke svému stolu. "Škoda," mě si vzal ten nejzlobivější kluk z celé školy. "Au, to studí!" zakřičím, protože si do mě nalil opravdu studenou limonádu. Potom mě chytne do svého pevného sevření a začne oslintávat jako nějaké lízátko.
Nají se a chce mě odnést na umývací pult, když mu najednou vyklouznu z ruky a letím vzduchem. "Juchů," vždycky jsem si přála proletět se jako nějaký pták. Bouchnu sebou o stůl a dopadnu na zem. Protože jsem z tvrzeného skla, uštípne se mi jen okraj. Konečně jsem taky něčím zajímavá a módní. Kuchařky mě odnesou zpět na pult. Mám ale i další výhodu, nikdo ze mě nebude chtít pít, a tak si můžu celé odpoledne vykládat s Luciií.
"Koupat!" opět zařve konvice a my naskáčeme do teplé vody. Až se osušíme a zase převrátíme, tak nám zhasnou světlo. Už se nemůžu dočkat druhého dne, ale teď musím spát! Dobrou noc.