Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Utkání mezi Spartou a Plzní se neobešlo bez výtržnictví. U stadionu zasahovala policie.

Datel za oknem mého bytu vydával zvláštní zvuk a sluníčko pálilo do mého obličeje tak, že celá má tvář zčervenala jak červená cibule, což mě probudilo. Podíval jsem se na budík, který ležel na stolku vedle postele. Ukazoval čas osm hodin ráno, a proto jsem nelenil a vstal. Šel jsem do koupelny, kde jsem si vyčistil zuby, opláchl obličej a navoněl se parfémem značky Denim. Poté jsem zamířil do kuchyně, kde jsem si začal připravovat snídani. Po chvilce jsem usedl za kuchyňský stůl a začal snídat chleba namazaný máslem s jemně nakrájenou žlutou cibulí. Následně z dětského pokoje vyšel pomalými kroky můj dvouletý syn Venda.
"Tatí, papu," zakňoural hned mezi dveřmi a mnul si malými prstíčky rozespalá očička.
Nelenil jsem ani chvilku a připravil mu také chutnou snídani.
Poté již vyšla z ložnice i přítelkyně Ema, která - i přestože právě vstávala - vypadala krásně; jak Venuše. V tu chvíli jsem už však pevně svíral telefon a očekával, kdy zavolá kamarád Lukáš, s nímž jsme dneska měli jet do Prahy. Dnes totiž hraje Sparta a my u toho nesmíme chybět!

Po necelé hodině mi začal telefon v ruce vibrovat. Rychle jsem přijal hovor.
"Nazdar, tak za půl hodiny jsem u tebe, tak se připrav," ozval se na druhé straně drátu Lukáš.
"Už jsem připravený hodinu a moc se těším," odpověděl jsem.
Po krátkém telefonickém hovoru s Lukášem jsem se převlékl a šel čekat před dům, kde jsme měli sraz.

Netrvalo dlouho a už jsme mířili po dálnici do Prahy. Cesta uběhla rychle, protože jsme se dlouho neviděli a měli si tak o čem povídat.
Po krátkém bloudění po Praze jsme našli stadion Eden, před kterým jsme zaparkovali.

Před stadionem byla spousta natěšených fanoušků, a tak jsme nelenili ani chvíli a zamířili hned ke vchodu na stadion, abychom si koupili lístky na dnešní utkání. Za mnou stál starší pan s mladším hochem, zřejmě s vnukem, a já zaslechl, jak si mezi sebou povídají.
"Tak jsem včera byl na houbách v našem lesíku," řekl starší pán.
"Fakt? A našel jsi něco?" zeptal se mladík.
"Našel jsem jen čtvrt košíku, ale domů jsem přišel celý špinavý a mokrý, a navíc se na mě přilepila dvě klíšťata," odpověděl starší z mužů.
"Proto já nechodím do lesa a radši jsem doma u svého počítače a hraji hry. To je bezpečnější," s pohrdavým tónem řekl mladší muž.

Čekání ve frontě trvalo dlouho, zejména kvůli důkladné prohlídce bezpečnostní služby, která zjišťovala, zda někdo nechce na stadion propašovat pyrotechniku, dýmovnice, ocelové trubky nebo jiné nebezpečné předměty.

Po zakoupení lístků a návštěvě kiosku jsme si našli s Lukášem místo na sezení a uvelebili se pohodlně na sedačku. První gól padl po necelé čtvrtině hry, kdy za Spartu skóroval Petr Vrabec, ale bohužel se Plzni podařilo do poločasu vyrovnat gólem Marka Orla. Poté, co rozhodčí ukončil první půli, strhla se velká bitva mezi domácími příznivci a hostujícími fanoušky z Plzně. Do našeho sektoru začaly létat různé předměty, mezi kterými se nacházely i takové věci jako skleněné láhve.

Druhý poločas začal se čtvrthodinovým zpožděním. Bohužel kvůli hrubému a primitivnímu chování některých fanoušků byl zápas ukončen a kontumován ve prospěch hostů.

Zamířili jsme k parkovišti, kde jsme měli zaparkované vozidlo. U něj stál muž se ženou a povídali si.
"Pěkná barva vozidla," řekla žena nejspíše svému manželovi.
"To jo, ale ta spotřeba paliva musí být obrovská," odpověděl jí muž.
"To je jediné, co tě zajímá. Spotřeba!" rozhořčeně procedila mezi zuby žena.
"Jsem praktický," usmál se muž.
Neměli jsme chuť vměšovat se do rozhovoru, proto jsme usedli do vozidla a nastartovali motor.

Cesta domů ubíhala o poznání pomaleji. Zastavili jsme se ještě v bistru, kde jsem si koupil zeleninový salát s rajčaty, okurkou, cibulí šalotkou a další zeleninou. S Lukášem jsme byli oba smutní, jak to nakonec vše dopadlo, že jsme málem přejeli přes hřebík, který zde někdo přichystal pro nepozorného řidiče.

Po příjezdu domů mě už očekávala netrpělivě Ema. Byl jsem sice smutný z dnešního dne, ale při pohledu na mého syna Vendu, hrajícího si s hračkami, jsem si uvědomil, že jsou důležitější věci než ztracené tři body ze zápasu.

Večer jsem uložil syna do postele, připravil si věci na druhý den do práce a šel se vykoupat. Před spaním jsem si pustil ještě v televizi večerní zprávy na Nově, kde první reportáž zněla: "Utkání mezi Spartou a Plzní se neobešlo bez výtržnictví. U stadionu zasahovala policie..."