Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ještě ve čtvrté třídě jsme se domluvili s naší paní učitelkou, že pojedeme na výlet do Prahy. Na přesné datum si už sice nevzpomínám, ale vím, že to bylo asi ke konci podzimu. Byl slunečný a teplý den. Ráno, když jsem vstávala, byla ještě tma. Sraz byl na nádraží v Břeclavě, kde se sešla celá naše třída. A je to tu. Vlak zastavuje, brzdy pískají a my, plní očekávání, nasedáme na trať Břeclav-Praha. Po cestě jsme si povídali a domlouvali se, kdo bude s kým na pokoji. Najednou se ozval hlas paní učitelky, jak říká, abychom si pobrali všechny věci a přichystali se k výstupu.

Naši první zastávku tvořilo Václavské náměstí. Odtud jsme pokračovali směrem ke Staroměstskému náměstí, kde se přesně v poledne otevřel nádherný Orloj. Všichni si ho vyfotili a my mohli pokračovat ke chrámu sv. Víta. Uvnitř se mi to velice líbilo a tak jsem se rozhodla, že půjdu o něco napřed.

Najednou se otočím a co nevidím - paní učitelka se třídou nikde! Zpanikařila jsem a vyběhla ven. Ani tam nikdo nebyl a mě se do očí tlačily slzy. Jako první mě napadlo zavolat mamce, která byla asi 200 km daleko. Mamka mi řekla, že se spojí s paní učitelkou a já abych počkala venku.

Nakonec jsem uviděla moje spolužáky jak se i s naší třídní derou mezi horou turistů ven. Všechny obavy se mi rychle vypařily z hlavy a ještě jsem zjistila, že volání mamce bylo úplně zbytečné. Hned naproti mně seděla dcera naší paní učitelky, takže jsem klidně mohla jít za ní.

Po únavném dnu jsme se rozhodli, že už konečně pojedeme do chaty. Po noci strávené v kempu Kotva následoval den plný krásných památek. Ke konci jsme se ocitli až na nádraží, odkud nám jel vlak přímo domů. Všichni byli nadšení z výletu a myslím, že si sebou přivezli spoustu krásných zážitků. Ale víte, co se říká: "Všude dobře, ale doma nejlépe."