Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Šli jsme kolem řeky a najednou nás napadlo, že bychom se mohli jít vykoupat. Byl asi třetí týden prázdnin, horký letní den. Všichni souhlasili a našel se dokonce i zajímavý návrh: "Vezmeme s sebou do vody i Maxe," ozvala se Lucka. "Max byl totiž náš pes, který vyrazil k vodě s námi. "Ano, to je vlastně dobrý nápad," odpověděla jsem. Voda byla studená, ale nakonec jsem do ní s velkým přemlouváním vlezla. Bylo to super, voda čistá a průhledná. Na dně řeky jsem si vylovila oblázek, s kterým jsem aportovala. Max za kamínkem kupodivu utíkal a dokonce ho i přines zpět.

Když jsme vylezli z vody, natáhli jsme si deku na pěkném místečku ve stínu. Po chvíli jsme ovšem zjistili, že brát s sebou Maxe nebyl zrovna dobrý nápad, poněvadž nám náhle zmizel z dohledu. Šli jsme se proto po něm podívat. Pískali jsme, volali, ale po Maxovi ani stopa. "Rodiče mě zabijí," říkala jsem si. Po chvíli hledání nás už boleli nohy, a tak jsme si sedli na kámen a čekali... Ztratili jsme všechny naděje, ale asi po půlhodině se ozval známý zvuk: "Haf, haf!" Byl to Max. Jak já jsem byla jen ráda, že ho vidím. Všichni jsme si oddychli a od té chvíle jsem ho už raději nespustila ani na moment z očí!

Když se setmělo, odebrali jsme se domů. Rodičům samozřejmě ani muk. Jenomže po delší době to všechno prasklo. I když to moc hezká vzpomínka nebyla, stejně na ni asi nikdy nezapomenu.