Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Povím vám příběh, který je plný tajemství, dobrodružství a napětí. Příběh o matematice, fyzice a spoustě dalších školních předmětů.

Jedné noci, když si moje tělo užívalo zaslouženého odpočinku, začaly se dít tajuplné věci. Avšak než jsem se probudil, vše bylo pryč. Myslel jsem si, že se mi to jen zdálo, ale další noci moci se to opakovalo. A tak pořád dokola. Až jedné noci zahlédlo mé oko tento div. Byly to různé matematické znaky a čísla. Přiblížil jsem se a vtom jsem zmizel. Po chvíli jsem se ocitl na jiné planetě. Byla to planeta 𝜋.

Žily tam různé matematické znaky a čísla, třeba plus, krát, ale také záporná a zlá čísla. Sotva jsem se na planetě stačil rozkoukat, už mě uneslo číslo -∞ a zavřelo mě do závorky v rovnici 3² × (15+20-x-13) = 54. Inu, nejzápornější číslo na planetě bývá zlé.

V závorce byla čísla 15, 20, 13 a neznámé x. V rovnici nastal velký problém. Čísla byla celá pomatená a rovnice nebyla vyřešená. Zjistil jsem, že čísla jsou celkem příjemná a dá se s nimi dobře vycházet, a to i s neznámou x. Museli jsme se domluvit, jak vyřešíme rovnici. Nakonec jsme se dohodli, že to uděláme tím způsobem, že se čísla uspořádají jako původně a potom všichni zavoláme ostatní, aby nám řekli svoji hodnotu. Vše by vyšlo, kdyby -∞ neslyšelo náš plán a nezavřelo nás do tmy. Ve tmě nebylo žádné číslo vidět a nemohli jsme se osvobodit.

Přemýšleli jsme dlouho, ale přišli jsme na to. Když se nějaká čísla spojí, budeme blíže k vyřešení a budeme silnější. Spojila se tedy čísla 15 a 20. Teď naše rovnice vypadala následovně: 32 × (35-x-13) = 54. Pořád jsme ale nebyli dosti silní, a proto jsme náš tvar ještě upravili na 9 × (35-x-13) = 54. Doufali jsme, že to tentokrát vyjde. A vyšlo. Byli jsme volní. Teprve teď jsme mohli rovnici vyřešit. Když jsme ji dali do původního tvaru a vyřešili, vypadala takhle: 32 × (15+20-16-13) = 54. Jedna rovnice byla vyřešená, ale na planetě jich byla spousta dalších.

'Teď tak mít kalkulačku,' pomyslel jsem si. Ale na planetě plné čísel přece musí být nějaký výborný počtář. Zeptal jsem se čísel, a ta mi poradila, že nejlepší počtář na planetě je číslo 𝜋.
"Je to nekonečné číslo, a tak by to mohlo vypočítat. Kdyby ses na něj ptal, zeptej se na číslo 3.14159265, to by mělo stačit. My s tebou jít nemůžeme. Rovnice by se zase jinak rozházela. Tak se měj a díky."

Teď už zbývalo jen najít číslo 𝜋 a zeptat se ho. Ale kde hledat? Zkusil jsem se ptát skoro každého, ale nikdo nevěděl. Až miliarda věděla. Říkala, že 𝜋 je nejstarší číslo, že se schovává v jedné roklině jménem Nekonečná a že je vedle městečka Desetinkov. Tak jsem se tedy vydal na cestu. Ta byla sice dlouhá, ale nakonec jsem přeci jen na cílové místo dorazil. A opravdu jsem tam našel zvonek, na kterém stál nápis "číslo 𝜋"...
Zazvonil jsem tedy. Otevřít mi přišlo samotné číslo 𝜋 a zeptalo se mne: "Co si přeješ, cizinče?"
Nevěděl jsem, co mám odpovědět. Řekl jsem tedy: "Prý jste nejlepší počtář na této planetě."
"To ano," odpovědělo 𝜋.
"Pomůžete mi vyřešit nějaké rovnice?" zeptal jsem se.
"Zajisté," zněla odpověď na moji otázku.

Tak jsme tedy chodili od města k městu, od vesnice k vesnici a vyřešili všechny rovnice. Když to zjistilo číslo -∞, vzdalo to a dalo se radši na dobrou cestu. Od té doby minus před ním jenom značí, že to je nejnižší číslo a ne to nejvyšší. Číslu 𝜋 jsem poděkoval a tím moje dobrodružství na planetě 𝜋 skončilo.

Čísla mě zase odnesla domů a poděkovala mi. Myslel jsem si, že jsem byl pryč nejméně celý rok, ale zjistil jsem, že na planetě 𝜋 čas běží mnohem rychleji, a tak jsem se probudil a bylo ráno toho dne, kdy jsem se na planetu 𝜋 dostal.

A tak končí můj prázdninový příběh. Nikdo si nic nepamatoval - až na mě, čísla a znaky z planety 𝜋.